Kolektivní monografie Miluji tvory svého pohlaví je třetí titul z várky knih, která se v posledních třech letech postupně vynořila v reakci na konferenci „Homosexualita v českých zemích a humanitní vědy“ z roku 2009. Homosexualitu v české literatuře, výtvarném umění, filmu a divadle postihuje kniha Homosexualita v dějinách české kultury, dějiny homosexuality v českých zemích od roku 1867 až do současnosti publikace Od žaltáře k oltáři a už svým názvem ve zkratce zachycuje dějinný vývoj. Kniha Miluji tvory svého pohlaví s podtitulem Homosexualita v dějinách a společnosti českých zemí pokrývá společenské vnímání a především sankcionování stejnopohlavního jednání od středověku po současnost.

Název Miluji tvory svého pohlaví je úryvek z anonymního dopisu z roku 1868, jehož adresátem byl Jan Evangelista Purkyně. Komentář redakce Časopisu lékařů českých k otištěnému dopisu můžeme podle editorů knihy Pavla Himla, Jana Seidla a Franze Schindlera považovat za počátek veřejně vedené odborné debaty o homosexualitě v českém prostředí. Zároveň titul postihuje problematiku pojmenování stejnopohlavního jednání a jeho historickou podmíněnost. Studie třinácti autorů jsou zdařile sestaveny tak, že zachycují tento proměnlivý vývoj identit po diachronní linii: od sodomie přes homosexualitu až ke queeru. Úvodní studie Pavla Himla postihuje stejnopohlavní jednání v českých zemích před rokem 1800. Jiří Dufka pak už konkrétněji na případu hraběte Tschirnhause, nařčeného z pederastie, ukazuje jeden z možných obrazů hříšného chování muže-sodomity v době, kdy nebylo možné oddělit státní a církevní právo. Poté se sexualita vymanila z církevní kontroly a padla do rukou medicíny. Vznikla tak kategorie homosexuála, stejnopohlavní jednání se stalo symptomem nemoci. Do tohoto období situoval svou práci o perzekuci homosexuality v protektorátu Čechy a Morava Jan Seidl. Jak je v Česku užíván pojem queer, rozkrývá Kristýna Ciprová na základě pořadu Q, běžícího v České televizi. Ukazuje se, že queer u nás ztrácí svůj původní potenciál zpochybňovat hranice mezi kategoriemi muž/žena a hetero/homo a označuje prostě sexuální minority.

Náplní metodologicky různorodě uchopených studií v knize je represe a normování homosexuality. Autoři se pohybují na poli historie, práva, sociologie, mediálních studií nebo antropologie. Přínos interdisciplinárního přístupu spočívá už jen ve zpestření čtení textů, k tomu ukazuje různé možnosti, jak lze nahlížet dané téma, i těm, kteří jsou zakonzervovaní ve svém oboru. Konkrétní případy kriminalizace stejnopohlavního jednání jsou rekonstruovány zejména na základě archivních pramenů, často dosud nestudovaných. Odhalovány jsou tak buď neobjevené kauzy, nebo ty známější v novém světle. Lukáš Nozer se tak třeba zajímá o dvě plzeňské aféry z roku 1932 a Mark Cornwall zase o skandál okolo Heinze Ruthy, který byl obviněn z propagace stejnopohlavního jednání v rámci sudetoněmeckého mládežnického hnutí.

Záběr knihy je opravdu široký a vesměs přináší témata nová, studie jsou prvními sondami, které přímo vybízejí k dalším vrtům. Mnohé studie by stály za samostatnou knihu. Ne vyšetřovací spisy, ale populární sexuologické příručky podrobuje analýze Josef Řídký, českou mediální produkci po roce 1989 určenou gayům a lesbám shrnuje Zdeněk Sloboda. V knize se objevuje také čím dál populárnější orální historie, kterou zdařile využil Franz Schindler pro zmapování neprobádaného tématu homosexuálů v socialismu. Timothy M. Hall mohl na základě zúčastněného pozorování, které trvalo tři roky, jako cizinec provést zajímavé srovnání gayů v anglicky mluvících zemích a v ČR. Všímá si například vlažného vztahu mezi gayi, lesbami a feministickými aktivistkami. Pomocí metafory hranice my/oni ukazuje Kateřina Kolářová změnu socialistického diskursu o viru HIV a nemoci AIDS. Oproti množství debat na téma lesbického rodičovství se Věra Sokolová zabývá ve své již podruhé otištěné práci stereotypy ověšeným, a proto kontroverzním tématem otcovství gayů.

Exkurs po české právní vědě nabízí a cestu k uznání práva na sexuální orientaci sleduje Jan Wintr. Ale i ostatní autoři zasazují fakta do právního a společenského kontextu. Mimo legislativního ukotvení tak odkrývají i dobové představy, např. tu, že starší homosexuál svádí toho mladšího, a ten je tedy obětí. V knize je také vysvětlen původ velmi zabydleného termínu „čtyřprocentní“. Autorem je zakladatel americké sexuologie Alfred Kinsey, který poukázal na pestrost sexuálního chování, přičemž podíl lidí výlučně homosexuálního chování určil na čtyři procenta. I když pozdější výzkumy ukázaly odchylné výsledky, údaj se ujal.

Miluji tvory svého pohlaví je knihou o mužské homosexualitě. O lesbách se dobové dokumenty ani sexuologické příručky příliš nezmiňují. Jejich sférou byl soukromý prostor, a tak v knize reflektující homosexualitu jako společenský jev nemají moc místa. I když je to kniha, jejímž „objektem“ zájmu je minorita, vypovídá hodně o majoritní společnosti. A není to moc pozitivní obraz. Snad má sílu přispět nejen ke konstrukci identity homosexuála, ale také k většímu pochopení ze strany heterosexuálů. Jsou to také naše dějiny.