Pětatřicátník Sebastian vystudoval filozofii, za dva známé napsal disertační práci, ale ke své vlastní se nemůže odhodlat, bojuje s akademickou prokrastinací. Bezstarostně si užívá života po boku přítelkyně Anny, která přednáší na vídeňské univerzitě o Foucaultovi a vydělává tak aspoň nějaké peníze. Na dovolené u moře mu spíše v legraci navrhne, jestli by nechtěl profesionalizovat to, co umí nejlépe: příjemně hladit. Od bláznivého nápadu nakonec není daleko k realizaci, neboť bez peněz se dnes žít nedá. Pravidlo číslo jedna zní: nezacházet pod úroveň pasu. I tak se ale ve velkoměstě jistě najde dost osamělých lidí, kteří si rádi zaplatí za trochu něhy.

První problém vyvstává s registrací profese na živnostenském úřadu – institut hlazení přece není žádný masážní salon! Nakonec se expert na hlazení Sebastian alias Severin Horvath dohodne s úřednicí na psychosociálním poradenství. Záhy je novopečený homo oeconomicus sám překvapen, jak je jeho nové povolání výnosné. S nadšením o něm píšou noviny a jako opravdový profesionál vystupuje v televizní show. Koupe se ve vlastní slávě, ale uvnitř stále tápe. Cítí, že pro komerční úspěch zradil své vnitřní přesvědčení.

Vedle běžné klientely, která Severinův institut ve vídeňské ulici Mondscheingasse navštíví ze zvědavosti pouze jednou, jsou tu i stálí zákazníci jako například tajemná tanečnice nebo pan Nemeth, jehož život je rozplánovaný do poslední minuty. Díky těmto vedlejším postavám poskytuje rozsáhlý román výřečného Clemense Bergera také určitý prostor k zajímavé ironizaci, ale bohužel jím plýtvá i pro prázdné psychologizování. Nejvýznamnější pravidelnou návštěvnicí institutu je ovšem doktorka Irene Fischerová, pěstěná zralá dáma, která ani po finanční stránce opravdu netrpí nedostatkem a po čase si jako spokojená klientka vyžádá tantrickou masáž podle instruktážního DVD. Tato epizoda zase autora motivuje k dosti doslovnému návodu, jak na to, a román v těchto pasážích žánrově sklouzává k erotickému čtivu – koneckonců Irene časem vstoupí také do partnerského vztahu Sebastiana a Anny způsobem, který bychom automaticky spíše nečekali.

To je velké plus románu: zdařile pracuje s momentem překvapení a jemným humorem. Body mu však ubírá občasná upovídanost a plytkost, kterou náhle – i v rámci jednoho odstavce – vystřídá myšlenkový kotrmelec nebo dějový střih a čtenář marně pátrá po souvislostech. Nejzajímavějším momentem knihy je tak nejspíš sonda do mezilidských vztahů ve společnosti, která ekonomizuje naprosto vše, tedy i vztahy. Emoce se však penězi spoutat nedají, a tak se staneme svědky nečekaných citových výlevů, zmateného tápání a osobních krizí. Nakonec vstoupí do děje i hospodářská krize roku 2008 a utlumí euforii podnikatelského úspěchu, avšak závěr románu vyznívá do prázdna. Je to škoda, protože Clemens Berger umí psát chytře a vtipně, a k lepšímu dojmu z četby by možná stačilo, kdyby román v naznačených partiích zeštíhlel a eliminoval některé exkurzy tu do politiky, tu do filozofie, tu pod sukni anebo do kalhot. Lépe by vynikla hlavní dějová linka příběhu, která má nadčasový rozměr.