Kniha Myšlení o fotografii I má jako podtitul průvodce modernitou v antologii textů. Nejen podtitul dává tušit ambiciózní cíle antologie. Rozsah práce je skutečně impozantní, 462 stran, dvacet kapitol a osmdesát podkapitol zahrnujících úvodní odborné komentáře a dobové úryvky zkrácené či v plném znění, všechny cizojazyčné přeložené samotným autorem antologie. Chronologicky se v tomto prvním díle pohybujeme od prehistorie fotografie až do druhé světové války. Jaroslav Anděl v úvodní části své práce podrobně vysvětluje genezi díla, nejedná se o pouhé captatio benevolentiae, ale především o klíčovou stať pro čtenáře, která umožňuje pochopit rámec a zejména limity předkládaného díla.

Nezasvěcený čtenář je konfrontován s mnoha překvapeními a též s jistou nesnadností četby různorodých textů, které jsou v knize obsaženy. Objev fotografie znamenal o hodně větší myšlenkový zmatek ve svých příjemcích a na mnohem delší dobu, než by se mohlo věřit. Fotografie byla například uměním mlčky přehlížena a potajmu využívána skoro sto let od svého uvedení na veřejnosti. Měla tu neopakovatelnou výsadu, že se k ní přímo či nepřímo vyjádřily osobnosti, které v dnešní době považujeme za klasiky světové kultury, jako např. Charles Baudelaire, Eugene Delacroix, Victor Hugo či Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Ovšem přes veškerou myšlenkovou aktivitu téměř dvou století fotografie nelze říci, že se jedná o dostatečně dobře probádanou oblast, pokud uvážíme, že první zásadní texty o fotografii vznikly až v průběhu avantgardní epochy umění 20. století, a zohledníme též fakt, že první zevrubnější antologie myšlenek o fotografii je až z roku 1966. Až italský futurismus znamenal průlom ve vnímání fotografie jako svébytného umění, a je třeba též říci, že ani futurismus samotný nezastával k fotografii jednoznačný postoj, protože část futuristů fotografii odmítala jako prvek, který s uměním nemá nic společného. Přestože je čtenář konfrontován s velmi zajímavými pohledy na fotografii moderních autorů jako je např. H. P. Robinson, W. Benjamin, M. Duchamp, M. Ray či v našem prostředí Karel Teige nebo Jiří Voskovec, jako by nám při četbě něco chybělo a ztráceli jsme se v záplavě jmen autorů, názvů textů a názorových pozic z historie fotografie. Výsledný dojem z četby knihy je, že textům nechybí různorodost a šíře zaměření, spíše hloubka, která by vhodným způsobem postihla modernitu, o které je zmínka v podtitulu díla.

Zcela zřetelně totiž z knihy vyplývá, že myšlenky o fotografii v podání Jaroslava Anděla jsou především přepestrým panoptikem názorů z různých oblastí lidského myšlení. Z tohoto pohledu se tedy zdá, že fotografie je o hodně tvrdším oříškem pro různé myslitele než například umění posledního století. Však také autor v úvodu k antologii říká, že musel změnit svůj přístup ke zkoumané látce a že jeho dílo nemůže být s jistým zjednodušením považováno za přímého pokračovatele Myšlenek moderních malířů nebo Myšlenek moderních sochařů. Narážíme zde mimoděk na problém adekvátnosti „klasického“ jazyka v souvislosti s fotografií jako moderním médiem. Kniha Myšlení o fotografii I v teoretické rovině zcela opomíjí zásadní problém pro pochopení fotografie, a tím je její ikoničnost. Metajazykem fotografie totiž v dostatečné míře nemůže být jazyk, který vychází z tradičních umění, ale měl by jím být zejména jazyk moderní sémiologie, která má svůj základ v díle autorů jako jsou F. de Saussure, L. Hjelmslev, Ch. S. Peirce, Ch. K. Ogden a I. A. Richards. Z moderních uměleckých pojmů v knize není zohledněn například meziválečný strukturalismus. Je ovšem dosti možné, že nebylo možné najít v historii myšlenek o fotografii žádný dobový text, který by tento metodologický nedostatek alespoň do jisté míry umenšil. Modernita má mnoho podob na mnoha úrovních, fotografie je pouze jednou z nich – i když otazník, který nám fotografie postavila, je jedním z největších.

Jaroslavu Andělovi každopádně náleží velký čtenářský dík za velmi náročnou práci výběru a překladu bohatých textů do antologie, jakož i výborné členění knihy z několika úhlů pohledu. Otazníky pořád visí nad zvoleným formátem knihy, který se mně osobně zdá být poněkud nepřehledný, zejména s ohledem na povahu fotografie. Zde možná narážíme i na jisté hranice možností tištěné knihy. O tématu fotografie by se myslím pojednávalo lépe pomocí multimediálního média. Ilustrativnost psaného textu se nemůže rovnat multimédiím. Určitě není chybou se těšit na druhý díl antologie myšlenek o fotografii, sázím kabát, že to bude opět zajímavé čtení.