Valeria Parrellová v Praze
V rámci neformálních večerů s italskými spisovateli příznačně nazvaných „Quattro chiacchiere con l’autore“ (volně přeložitelné jako „Na slovo se spisovatelem“), pořádaných ve spolupráci se sponzory Společnosti Dante Alighieri (SDA), přijela do Prahy po Dacie Maraini a Ascaniu Celestinim také Valeria Parrellová, významná mladá neapolská autorka.
V rámci neformálních večerů s italskými spisovateli příznačně nazvaných „Quattro chiacchiere con l’autore“ (volně přeložitelné jako „Na slovo se spisovatelem“), pořádaných ve spolupráci se sponzory Společnosti Dante Alighieri (SDA), přijela do Prahy po Dacie Maraini a Ascaniu Celestinim také Valeria Parrellová, významná mladá neapolská autorka. Setkání se odehrálo na počátku září již tradičně v příjemném prostoru restaurace Černý orel na Malé Straně a bylo spojeno s vydáním českého překladu autorčiny sbírky čtyř povídek nazvaných Za projevenou milost (Per grazia ricevuta) v nakladatelství Paseka.
Setkání zahájila Monia Camuglia z SDA přivítáním autorky a příznivců italské literatury, kterých se sešly asi tři desítky. V počátečním dialogu a následné diskusi s Valerií Parrellovou si svou trojroli moderátorky, tlumočnice a také překladatelky knihy zahrála Alice Flemrová, která překládá pro zmíněné nakladatelství, a nejen pro ně, současnou italskou prózu.
Zpočátku bývají přítomní většinou nesmělí, a tak první dotazy autorce kladla Alice Flemrová. A nemohla se nezeptat, proč se všechny její povídky odehrávají právě v Neapoli, místě spisovatelčina rodiště a bydliště. Parrellová odpověděla, že při psaní povídek si to vlastně ani neuvědomila, ale až když ji na to upozornil vydavatel, došlo jí, že neapolské prostředí je pro ni zřejmě tím nejpřirozenějším a nejlepším místem, kam umístit příběh a jeho hrdiny. Dále padl dotaz na výběr hrdinů, kteří jsou v každé povídce radikálně rozdílní: jsou to muži a ženy z různých sociálních sfér. Autorka uvedla, že si prý již od dětství ráda hrála na jiné lidi, ráda si představovala, jaké by to bylo, kdyby byla někým jiným a žila někde jinde. Při práci na povídce se do svých postav naprosto vtěluje, a dokonce s nimi prožívá reálné, mnohdy až velice negativní emoce. Pro pravdivé podání postav si ale spisovatelka dělá pečlivé rešerše. Navštívila například vězení jen proto, aby zjistila, jak se její postava v takovém prostředí vůbec může chovat, jak bude jednat.
Mezi další zajímavé dotazy patřila i otázka na problematické postavení povídky jako žánru v současné italské produkci. Autorka sama píše téměř výsadně povídky, avšak je obecně známo, že nakladatelé se povídkovým sbírkám spíše vyhýbají z obavy z jejich menší komerční přitažlivosti. Problém ale nelze dle Parrellové nahlížet jen z hlediska prodejnosti. Román jako téměř jediný žánr je v myslích Italů spojen se školní docházkou: při výuce se čtou téměř výhradně právě romány. Povídka naproti tomu může přinést potřebné odlehčení. Spisovatelka v té souvislosti připomněla i klasická díla, jakési pilíře italské povídkové tvorby, jako jsou například Pentameron G. B. Basileho či Boccacciův Dekameron. I ten, ač schovaný za rámcovou novelu, je stále „jen“ sbírkou povídek.
V průběhu setkání autorka také předčítala ze své knihy a poděkovala nakladatelství Paseka za odvahu vydat knihu Za projevenou milost. Velké ocenění by si tímto zasloužila zejména Alice Flemrová, která vše moderovala a zároveň i výborně tlumočila. Setkání bylo zakončeno příjemnou večeří nesoucí se v přátelském až rodinném duchu, jak se u akcí pořádaných SDA již stalo zvykem.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.