V nakladatelství Kniha Zlín vyšla v edici Track, zasvěcené mladým nadějným (zejména zahraničním) autorům, novela Flying foxes Kristýny Vorlíčkové, rodačky z Českých Budějovic. Jednatřicetiletá spisovatelka je rovněž autorkou novely Nahá Godotka a povídky Zasekni se, jež je součástí čítanky současné české ženské povídky Ty, která píšeš. Každá z knižně publikovaných próz je přitom podepsaná jiným příjmením. Ženský úděl společensky řízené změny identity se podepsal na trojjedinosti Kristýny Vorlíčkové, rozené Duškové, v mezičase Janouchové. Škoda, je trošku problém si v knihovním fondu sestaveném abecedně postavit publikace vedle sebe.

Svou prózou se autorka zařadila do zahraniční linie současné české prózy. Nalezneme zde styčné body s proudem autorů na cestách či tzv. generace útěkářů, kam spadají např. autoři Martin Ryšavý, Petra Hůlová nebo Markéta Pilátová. Spisovatelé „utečou“ do zahraničí a nabyté inspirace pak probleskují v jejich tvorbě. Novela Flying foxes vznikla na území Austrálie, kde se také zčásti odehrává. Hlavní hrdinka Karin utíká do cizí země za sebepoznáním, očistit duši od traumat navršených v České republice – tam se odehrává hlavní linie příběhu, psychologické až detektivní drama o pronásledování mafií a psychickém týrání ze strany Karinina manžela. Text je koncipován jako emocionální zpověď, která je adresována jejímu dítěti.

V mezičase mezi Prahou a Sydney vypráví Karin o studijním pobytu na Torontské univerzitě – opět útěk od rozpadajícího se vztahu v duchu hesla: odloučení vztah oživí. Metodou filmového střihu jsou od sebe jednotlivé prostory odděleny kapitolami, jejichž názvy napovídají, ve kterém místě se budou převážně odehrávat.

Naopak překvapivě a drobet násilně působí vsunuté kapitoly, které vypráví jiný ich-formový vypravěč a kde názvy kapitol neposkytují dostatečné vodítko pro čtenářovu orientaci. Poněkud uměle vytvořenou formální soudržnost zajišťuje jméno hlavní hrdinky, které se objeví ve dvou textech mužského a ženského vypravěče. Tematickou nadstavbou spojující tyto texty se zbytkem knihy je motiv mezilidských vztahů řízených povrchností, odkoukaných z receptů na šťastný život, které diktuje reklama.

Nejméně zdařilá je předposlední kapitola, vyprávěná něčím abstraktním, co je pojmenováno jako „anděl kolektivní imaginace“. Má poskytovat kontext Karinina života skrze vhled do jejího dětství, ale z větší části se přelije do povrchních lyrismů. Chce zbytečně dodat utrpení hlavní hrdinky nějaký vyšší smysl tím, že ji zařadí mezi vyvolené. Mezi lišky, které pro ostatní odhalují pravdy o pravých pohnutkách lidských zástupných bojů o něco, co vlastně nechceme. Nemotorně tak odkazuje na archetyp ženy-lišky, která je v čínské mytologii tvorem noci a nese s sebou démonické asociace. V knize se konkrétně jedná o létající lišky, tedy kaloně, žijící v Austrálii. Ty byly autorčiným prvotním impulsem k napsání novely pojmenované podle jejich přízviska v angličtině, jak Vorlíčková přiznala v rozhovoru pro Liberaturu, pořad Radia Wave. Liška ovšem vzbuzuje spíše negativní konotace lstivosti a lživosti.

Kniha Flying foxes je generační výpověd o mezilidských vztazích. Zachycuje intimní dějiny, nakupené v příbězích o osobních trápeních. Karin má pozici hlavního narátora, ale i její promluvou se prolínají cizí příběhy – nejvíce historie úspěšného krasobruslaře Elvise, který zasvětil život kariéře a žije v samotě obklopen luxusem. Autorka k tomu využila schopnost hlavní hrdinky vsakovat a prociťovat lidské příběhy. Objevuje pro českého čtenáře dosud nové a kontroverzní téma asexuality a sexuálního obtěžování lesbickou nadřízenou. V tom je kniha nejsilnější – v lidských příbězích, které autorka někde slyšela nebo sama zažila. Jedním z rysů knihy je totiž silná autobiografičnost.

Vedle této vztahové linie Vorlíčková odhaluje aktuální téma korupce a bojů ve vysoké státní politice v České republice (nutno dodat, že se pohybovala jako právnička v soukromé i státní sféře). A zvolila pro to dobrý způsob, který má za následek až bizarní vyznění událostí. Zdařile propojuje zhroucení pracovního života s životem osobním. Do pozice psychicky vyšinuté staví hrdinku její manžel, i ona sama váhá, zda je normální, když tvrdí, že je sledována. Vyvozuje z běžných věcí symbolická sdělení, k čemuž je nadána svou povahou, nebo dělá z komára velblouda? Je stihomam důsledkem destruktivního vztahu s manželem, nebo se něco takového může opravdu dít? Text tady osciluje na pomezí skutečnosti a výmyslů, „pravda“ zůstává otevřená.

Kniha představuje niternou sondu do trpící lidské duše, která se topí v povrchnostech, a je čtivým příspěvkem k tématu současných rozpadajících se mezilidských vztahů.