Prvotina švédského autora (nar. 1963) i její české vydání je dobrou ilustrací toho, jak silnou pozici má od fenomenálního úspěchu Larssonovy trilogie Milénium skandinávská detektivní literatura. Mlhy Ölandu vyšly v roce 2007 a už byly přeloženy do 16 jazyků včetně angličtiny, autor o rok později vydal druhý román Smršť (ten nedávno také vyšel česky), v roce 2010 další a na čtvrté knize pracuje. Dostal dvě domácí a dvě zahraniční žánrové ceny. Začínající detektivkář z České republiky, srovnatelné počtem čtenářů v mateřštině i nutností překladu z nesrozumitelného jazyka, jen závidí. Jenže: kdyby nějaká česká detektivka byla podobně dobrá jako Mlhy Ölandu, možná by se nějakého mezinárodního uznání taky dočkala.

Od doby, kdy larssonovská vlna v knihkupectvích zastínila dosavadní překlady skandinávských detektivek, se změnil také přístup jejich donedávna téměř výhradního vydavatele, brněnské MOBY. Toto nakladatelství se prozatím zaměřovalo na čtenáře triviálně oddechových knížek a ačkoliv mělo (a má) ve svém edičním plánu například globálně ceněného Islanďana Arnaldura Indridasona, mladší a náročnější čtenáře Larssona a spol. prozatím odrazovalo svou dosavadní pověstí a laciným grafickým provedením (a dost často také mizernými překlady). To se nyní mění, rozhodně v případě obálky Mlh Ölandu, která jde ve stopách výrazných, a přitom esteticky uměřených obálek kriminální řady nakladatelství Host. Úroveň překladu nejsem schopen posoudit, ale přinejmenším je třeba kvitovat, že se překládalo ze švédštiny, a ne z anglické verze, jak tomu také občas bývalo.

Theorinův román je příkladem toho, že úspěch skandinávské detektivní školy není postaven na jediném modelu. Pravda, ona seversky pochmurná atmosféra je tu přítomna jak nad pověstným Rákosníčkovým rybníkem, ale jinak se dosavadním modelům Theorin spíše vyhýbá. Není tu žádná silná ženská osobnost (byť pátrání iniciuje žena), nejsou tu žádné křiklavě brutální vraždy, detektiv není alkoholik a místo vraždy není zapadané sněhem. Ono místo děje je však pro děj dosti podstatné: ostrov Öland je turistické letovisko, které však ožívá jen v létě, zatímco po celý zbytek roku je z něj vyprázdněné mlčenlivé místo, odkud se většina mladých stěhuje. Ti starší vzpomínají na lepší časy, kdy se tu hodně rybařilo, těžilo dřevo a éra turistického ruchu byla ještě daleko.

Z té doby také pochází místní fantom Nils Kant. Samotářský násilník, který v roce 1945 nejprve zabil dva dezertéry z nacistického wehrmachtu a následně na útěku zavraždil i ölandského policistu, zmizel kamsi do Jižní Ameriky a pamětníci straší jeho jménem děti. Zkazky o tom, že se vrátil, aby se místním mstil, ožily v roce 1972, kdy se beze stopy ztratil malý chlapec. Touto událostí kniha začíná a pokračuje o neupřesněných zhruba třicet let později. To se na Öland vrací chlapcova matka Julia, která se s jeho ztrátou stále nedokázala vyrovnat. Zkrachovalo jí manželství i kariéra a zbyla jí jen usilovná touha najít syna, či alespoň zjistit, co se mu stalo. S tím záměrem se také vrací do domu svých rodičů, kde svého Jense viděla naposledy. Žije už jen její otec Gerlof, v domově seniorů, nicméně dostatečně čilý na to, aby spolu s Julií začal šťourat v minulosti pamětníků. A brzy je na Ölandu další mrtvý.

Theorin střídá několik vyprávěcích rovin: především prolíná osudy Nilse Kanta od roku 1936, kdy se dopustil svého prvního zločinu, s aktuálním snažením Julie a Gerlofa. Prokazuje přitom umění skladby napínavého děje i stavby rafinované zápletky. V postavě Nilse Kanta buduje vraha vskutku hrozivého, o to větší překvapení na čtenáře uchystá v závěru knihy, kdy se lovec stane loveným. V duchu nejlepších tradic detektivky vytáhne z minulosti zdánlivě vedlejší postavu, která pro sebe dokáže využít unikum jednoho náhodného setkání s prchajícím zločincem. Po dlouhou dobu poklidný děj románu v závěrečné třetině zrychlí do thrillerového tempa. A ještě k tomu autor přidá jeden prvek velmi podvratný pro naivnější čtenáře; přičemž vše udrží na úrovni uvěřitelného.

Jistě: Johan Theorin za svůj úspěch hodně vděčí aktuální vlně světového zájmu o skandinávskou krimi. Ale k dosavadním špičkám přidává dílo, které tento zájem může jen potvrdit a povzbudit.