Ášápúrná Debí (1909–1995) ve třinácti letech Ášápúrná publikovala svoji první povídku v dětském časopise. V patnácti letech byla provdána za bankovního úředníka, který, ač sám nebyl spisovatel, nebránil jejím literárním ambicím. Uprostřed péče o dvě děti a celou manželovu velkorodinu začala její umělecká dráha, neuvěřitelně úspěšná, uvážíme-li její skromné základy a fakt, že autorka z vlastní zkušenosti poznala z celého světa pouze rodinný život. Téměř necestovala, až v pokročilém věku se jako známá autorka a členka literárních seskupení (mj. indického PEN klubu) zúčastňovala kulturních shromáždění uvnitř hranic Indie a poskytovala rozhovory kulturním činitelům indickým i zahraničním. Zemřela v rodinném kruhu v Kolkatě. Rodina zůstala jejím jediným tématem, vybroušeným v rozsáhlém díle do podivuhodné dokonalosti.

Ášápúrná byla literárně činná až do konce svého dlouhého života. Vydala na 250 románů a novel, téměř 40 sbírek povídek, více než 60 knih pro děti a přes 20 různých sborníků. Podle jejích děl byly vytvořeny desítky filmů a ještě více dramat, uvedených v divadle, v rozhlase i v televizi. Mnoho jejích knih bylo přeloženo do jiných indických jazyků, několik povídek do češtiny, ruštiny, japonštiny a do angličtiny. Do angličtiny byl přeložen i její nejvýznamnější román. Z mnohých literárních cen bengálských i celoindických, jimiž byla vyznamenána, je nejdůležitější cena Džňánpíth, udělená jí jako první ženě v r. 1976 indickým prezidentem za první díl románové ságy tří generací bengálských žen a jejich cesty za sebeuplatněním.