Vlastimil Váně

„Připlula jedna eskadra,“ pravil Austin, „a ti, kterým se pro to jejich come on sem, come on tam říkalo kamoňáci, obsadili město. Celé ho svými stejnokroji přebarvili na bílo. Pár z nich se pustilo po ulici nahoru, prošli kolem Zpátky ni krok, ti si na důkaz opovržení odplivli na zem, Zuca šel za nimi s nataženou rukou, palec třel o ukazováček, hej, kamoňáku, money, money, jeden kamoňák vyhodil hrst mincí do vzduchu a místní drobotina se o ně porvala.“

Knihu Co tvrdí Molero psal Dinis Machado s přestávkami skoro dva roky. Začal s ní až po „Karafiátové revoluci“ z dubna 1974, ač předběžný nástin, základní idea románu existovala, už když vznikaly Machadovy detektivky. Než se odvážil nabídnout text vydavateli, přečetl ho doma kamarádům z neliterární sféry. Reakce byly veskrze povzbudivé, ba přímo nadšené, plné obdivu.

Obsáhlé a čtivý obraz literatury největší jihoamerické země. Dílo unikátní svým rozsahemi pojetím.

Zabývat se odborně brazilskou literaturou krom jiného také znamená vypořádat se s celosvětovým „fenoménem zvaným Paulo Coelho“.

Knihu neklidu nemusíme chápat ani se s ní ztotožňovat, avšak bezesporu nás nepřestane fascinovat.

Velkou předností románu je jeho nepopiratelná čtivost (k níž přispívá i kvalitní český překlad), jíž autor dosáhl především úměrným a umným kombinováním různorodých prvků: vedle poutavého děje s několika romanticko-naivními zvraty se objevuje kritický, historicky fundovaný pohled zručného vypravěče...

Jeden z nejvýznamnějších brazilských spisovatelů současnosti se představuje českému čtenáři napínavým románem, v němž autor zúročil své zkušenosti z práce u policie i z tvorby filmových scénářů.