Kobra je nejčerstvější román autora, který na počátku 70. let pověsil na hřebíček novinářské řemeslo, aby s britskou elegancí povýšil na novou, důmyslnější úroveň špionážní politický thriller. Autora, který dvacet nato, po neúplné desítce vyrovnaně uspokojivých románů, ohlásil odchod na spisovatelský odpočinek. Slib nikdy nesplnil, jen trochu prodloužil intervaly mezi jednotlivými tituly, ale měl to udělat. Přinejmenším od chvíle, kdy před koncem milénia podlehl finančnímu lákadlu a sepsal podivné pokračování Fantoma opery, je jeho tvůrčí bilance vyrovnaně neuspokojivá, ba trvale klesající.

Kobra není název operace, není to ani jméno subverzní organizace. Kobra je přezdívka člověka. Jak přízemní, jak neuspokojivé. Bývalému hlavounovi CIA Paulu Deverauxovi se říká Kobra proto, že je vůči svým protivníkům nelítostný a krutý. Však také za to byl tiše a s díky odsunut z místa, když už to přerostlo jisté meze. Teď si na něj vzpomene současný americký prezident (v knize jsme mimo konkrétní čas i jména, ale prezidentova choť se jmenuje Michelle a tatínek je z Nigérie), kterého ze všech problémů, jež sužují jeho panství, začal náhle trápit obchod s kokainem, a povolá ho do akce. Z jakýchsi černých fondů pro něj vyškrábne dvě miliardy, obchod s drogou výnosem povýší na roveň terorismu a Kobře dá zcela volnou ruku v jednání. Poměrně slibné. Od prvních stránek se kniha hemží zajímavými, mocnými postavami na obou stranách barikády, ale k žádné nelze zahořet mocnými sympatiemi, stejně jako žádnou nelze upřímně nenávidět. Protože ač jsou všechny řádně černé nebo bílé, jsou všechny bez výjimky placaté jak z papundeklu, a to i sám Devereaux, s nímž, ó hrůzo, jest nám strávit dalších tři sta stran. Na konci kokainového řetězce najdeme dva tři utrápené exemplární uživatele, pouliční teenagery, kteří se poněkud přešňupnou, což nám má ukázat hrozivost situace. Nic o brokerech z Wall Streetu, která s kokainem stojí a nyní spíše padá. Nic o tomto životabudiči přímo v Bílém domě, k čemuž nemám důkazy, ale rád bych je od tak pečlivě připraveného autora získal, protože o jeho přítomnosti i tam jsem přesvědčen.

Forsyth je bezesporu dobře připravený. O principech fungování trhu s drogami, o jejich pouti z jihoamerických výroben do amerických, potažmo světových měst toho nastudoval spoustu a rád se tím chlubí. První polovina knihy je tak trochu přetížena fakty a informacemi, což ji sice brzdí, ale zároveň to slibuje prožitek založený na faktografické důkladnosti a poctivosti. Však i Šakal byl podobně stavěný, každá puška, každý náboj, každé zařízení v padělatelské dílně bylo pojmenováno.

Když se pak ale Kobra konečně dostane do svého živlu, totiž do akce, jde to najednou jako ve zrychleném akčním filmu. Příslib stupňovaného napětí je náhle ten tam, aniž by gradoval a angažoval čtenáře plně do děje. Místo toho se především na moři a ve vzduchu rozjede malá válka. Lodi klesají ke dnu, letouny se řítí k zemi, a s nimi tuny drogy. Intrika, důmysl, jejichž náznaky v počátcích knihy najdeme a těšíme se, jak se rozvinou, jsou ty tam přehlušené výbuchy a střelbou, zahlcené popisy zbraní, dopravních prostředků a technologie. Tuhle lineárnost už nevytrhne ani důvtipný double-twist v závěru knihy. Je to málo, protože u Forsytha jsme byli zvyklí na jejich všudypřítomnost.

Když v 90. letech ztratil Forsyth nepřítele, a tudíž i ten správný psací drajv, nahradil ho o mnoho tupohlavější Tom Clancy se svou vlastní geopolitickou agendou. Bylo to možná zklamání, ale co naplat. Nyní však Forsyth supluje na oplátku Clancyho se všemi nešvary a slabinami, což je zlé. Nebýt nového vrhu autorů (Silva, Steinhauer, Furst), kteří klasikům ponechali jen jejich velká jména, ale jinak je odsunuli na okraj a pěkně ostře práskli nad žánrem bičem, bylo by to zklamání takřka nedozírné.