Johannesen, Georg

Rétor a provokatér

Georg Johannesen (1931–2005) patří k nejvýznamnějším norským myslitelům druhé poloviny 20. století. Vystudoval literární dějiny na Univerzitě v Oslo, v pozdější době působil na Univerzitě v Bergenu, kde byl také jmenován profesorem rétoriky. V 60. letech se zapojil do protestního hnutí, které v té době zasáhlo celou Evropu.

Georg Johannesen (1931–2005) patří k nejvýznamnějším norským myslitelům druhé poloviny 20. století. Vystudoval literární dějiny na Univerzitě v Oslo, v pozdější době působil na Univerzitě v Bergenu, kde byl také jmenován profesorem rétoriky. V 60. letech se zapojil do protestního hnutí, které v té době zasáhlo celou Evropu. Sympatizoval s marxistickou ideologií a nějakou dobu se politicky angažoval v Socialistické straně lidové (Sosialistisk Folkeparti). Známou osobností se stal nejen díky působení v akademickém prostředí, literární tvorbě – psal básně, romány, eseje a kritiky –, radikálním politickým názorům, ale především díky originálním až skandálním myšlenkám a postojům. Nevybíravými výroky na všechny strany toužil provokovat a vyvolávat diskusi, na politickou korektnost přitom nehleděl. Ostře kritizoval poválečnou politiku sociální demokracie a norskou závislost na USA. O Norsku a Norech prohlásil: „Chodím mezi nimi, mluvím jejich řečí, jako bych byl jedním z nich, ale nerozumím jim a oni nerozumějí mně.“ Tragicky zahynul na Štědrý den v roce 2005 v Egyptě při koupání v moři.

Johannesen debutoval v roce 1957 románem Høst i mars (Podzim v březnu), v němž je láska dvou mladých lidí zničena vinou společenských norem a morálky. K vyjádření jejich nesmyslnosti autor používá zvláštního poetického jazyka, kterým k sobě postavy promlouvají. Přestože Johannesen debutoval románem, těžiště jeho tvorby spočívá v poezii a esejistice, v nichž uplatnil své vynikající rétorické schopnosti. Mezi nejzásadnější norská díla literatury faktu bývá řazen esej Om den norske tenkemåten (O norském způsobu myšlení, 1975), v němž Johannesen vyjadřuje své názory na rozličné politické a společenské otázky. Kritizuje udělení Nobelovy ceny míru Albertu Schweitzerovi v roce 1954, přimlouvá se za zrušení pomoci rozvojovým zemím, haní práci editorky Torild Skardové na antologii Ny radikalisme i Norge (Nový norský radikalismus, 1967) obsahující povídky zavedených norských spisovatelů atd. V eseji Den norske skrivemåten (O norském způsobu psaní, 1981) se soustředí na norskou literární scénu a zpochybňuje kvality celé řady uznávaných domácích spisovatelů, jejichž přehnané uctívání mu je trnem v oku (kult Henrika Ibsena).

Johannesenovu poezii výraznou měrou ovlivnila tvorba německého dramatika a lyrika Bertolta Brechta. Za mezníky Johannesenova díla bývají považovány dvě básnické sbírky: Ars moriendi aneb Sedm způsobů, jak zemřít (Ars moriendi, eller De syv dødsmåter) z roku 1965 a její protipól Ars vivendi, eller De syv livsmåter (Ars vivendi aneb Sedm způsobů, jak žít) z roku 1999. Ars moriendi, jež v Norsku bývá řazena k nejlepším sbírkám vůbec, modernisticky parafrázuje sedm smrtelných hříchů, ovšem oproštěných od křesťanského aspektu. Důmyslně vystavěný systém sedmi básní v sedmi týdnech splétá tajuplnou síť plnou asociací, obrazů a odkazů na biblické či mytologické texty. Stejně je koncipována také sbírka Ars vivendi, sedm smrtelných hříchů však nahradilo sedm ctností a celkové vyznění ovlivnil fakt, že autor byl v době psaní vážně nemocný. Jednotlivé oddíly sbírky pojednávají postupně život člověka od dětství až do stáří. Johannesen tu odhaluje jazyk coby nástroj moci. Obyčejní lidé mluví, aniž by sami rozuměli tomu, co říkají, a poslouchají, aniž by skutečně odhalili zaobalené jádro výpovědi. Čtenář se stejně jako v Ars moriendi ocitá uvnitř labyrintu, z něhož není snadné nalézt cestu ven.

Tvorba Georga Johannesena
1957 Høst i mars
1959 Dikt 59
1961 Nye dikt
1965 Ars moriendi aneb Sedm způsobů, jak zemřít (Ars moriendi, eller De syv dødsmåter)
1967 Kassandra
1975 Om den norske tenkemåten
1975 Om varelyrikk og brukslyrikk
1975 Om Norges «litteraturhistorie»
1978 Tredje kongebok
1978 Johannes’ bok
1980 Simons bok
1981 Om den norske skrivemåten
1987 Rhetorica Norvegica
1989 Romanen om Mongstad
1992 Retorikkens tre ansikter
1993 Draumkvedet
1994 Moralske tekster
1995 Dikt i samling
1996 Den første sommerfugl
1999 Ars vivendi eller de syv livsmåter
2000 Litteraturens norske nullpunkt
2003 Nytt om Ibsen og andre essays
2005 Eksil: Om Klosterlasse og andre eksempler