Boj proti mafii může mít různé podoby včetně té, kterou volí mladý italský spisovatel Roberto Saviano již několik let. Prostřednictvím svých textů seznamuje veřejnost s problematikou italského jihu, zejména své rodné Neapole, na jejímž území vládnou camorristické klany ve všech oblastech lidského života. Poprvé se tímto tématem autor obšírně zabýval v románu Gomora (česky Paseka, 2008), který sklidil úspěch v takové míře, až se toho samotná camorra lekla a nad Savianem vynesla rozsudek smrti. Ten od té doby (a je tomu už pět let) žije pod dohledem ochranky a stále mění místo svého pobytu. Psát však nepřestal, právě naopak, neboť se zdá, že psaného slova, které dokáže oslovit obrovské množství čtenářů, se camorra bojí coby velmi silného protivníka.

V loňském roce nakladatelství Paseka vydalo další dva Savianovy tituly a stejně jako Gomora jsou i ony z překladatelské dílny Alice Flemrové. První knihou je Krása a peklo, sbírka textů různé povahy, které autor již dříve publikoval samostatně v rozličných médiích, druhou je soubor dvou povídek Opak smrti, opět publikovaných samostatně již dříve.

V první povídce Opak smrti. Návrat z Kábulu, jejíž název přejala celá kniha, vypravěč, kterým je stejně jako v jiných textech sám Saviano, navštíví dívku Marii, aby si vyslechl její příběh. Mariin snoubenec odjel jako voják na misi do Afghánistánu a domů se vrátilo pouze jeho tělo zmrzačené výbuchem miny. Maria se stává vdovou ještě dříve, než se stačila vdát, a ve svých myšlenkách se neustále ptá, jak by vypadala budoucnost, o kterou bez náhrady přišla. Dívčin příběh je nastíněn pouze v hlavních bodech, ty jsou zato popsány do detailu. Důsledkem takto zvoleného postupu je silná působivost (vší svou intenzitou na čtenáře dolehne Mariin popis toho, jak se dozvěděla o Enzově smrti či jak šla do márnice k jeho tělu).

Saviano v této povídce rozehrává přehlídku hlavních problémů jihu, na které v jeho tvorbě opakovaně narážíme. Na prvním místě jde o drogovou problematiku či omezené možnosti na trhu pracovních příležitostí. Vedle těchto dvou dominant ale předkládá i méně častá témata, především popularitu zahraničních misí a s tím spojenou otázku „poslední války“, symboliku vojenské známky houpající se na krku všech mužů jeho kraje či rozšíření internetového připojení v jihoitalských domácnostech v souvislosti s odjezdem rodinného příslušníka na vojenskou misi. Pro Saviana již typický způsob vyprávění se vyznačuje bezprostředností, naléhavostí, zapojením autorových pocitů do vyprávění, odbočkami k dalším problémům, jež mu leží na srdci, přemýšlením o tom, proč se věci mají zrovna tak a ne jinak.

Saviano tedy dokonale využil prostoru povídky k tomu, aby se zamyslel nad více problémy, aby vysvětlil charakter lidí z jeho rodné Kampánie a poukázal na nepochopení, které prokazuje zbytek světa vůči tomuto kraji. Výmluvný je příklad toho, co znamená termín „poslední válka“. Běžně se jím rozumí druhá světová válka, ale obyvatelé Kampánie považují za poslední válku ten konflikt, kam právě odjel někdo z jejich okolí na misi. Neměli bychom se proto divit odpovědi kampánských dětí na zdánlivě snadnou otázku, co byla „poslední válka“. V jejich odpovědi se bude zrcadlit to, kde zrovna slouží či v minulosti sloužil někdo z jejich příbuzných, ať už je to bratr, otec, strýc či bratranec z několikátého kolena. Poslední válkou je pak pro mnohé Afghánistán, pro jiné Kosovo apod.

Druhá, výrazně kratší povídka Prsten má opět objasnit některé problémy a zvyky v kraji ovládaném camorrou. Na příkladu toho, jak vypravěč pozve dívku ze severu na svatbu příbuzného k sobě do Kampánie, Saviano ukazuje rozdíly, které panují mezi životem na severu a na jihu, ale především akcentuje nemožnost dívčina pochopení na straně jedné a chlapcovu neschopnost vysvětlit jí realitu jihu na straně druhé. Dívka a vypravěč se tu stávají zosobněním celé skupiny lidí, ona Seveřanů házejících všechny na jihu do jednoho pytle s camorristy, on Jižanů neschopných pojmenovat své problémy a otevřít se jejich možným řešením.

Saviano na příkladu Opaku smrti opět prokázal, že je schopen rozvinout příběh o jednom lidském osudu do úvah nad obecnými problémy, pojmenovat jejich příčiny, apelovat na jejich řešení, obohatit základní příběh o několik dalších rozměrů. Ukázal i to, že dokáže být velkým znalcem lidských citů a umění přetvářky. Jedním si navíc v jeho případě můžeme být jisti. Autor sice svým krajanům vytýká jejich odevzdanost, apatii, nechuť podniknout jakékoliv kroky ke zlepšení situace, ale zároveň pro ně má pochopení, stojí jednoznačně na jejich straně. Když vysvětluje kampánskou realitu, stává se jejich obhájcem, a svými texty se je snaží vyburcovat, probudit k činu. Zbytku světa chce zevnitř ukázat problémy kraje tísněného camorristickými pravidly, aby bylo snazší najít ten správný lék na jejich řešení. A je jenom dobře, že tak činí velmi čtivým způsobem.