Manuel “Manolo” Rivas Barrós
Rivas, Manuel

Manuel “Manolo” Rivas Barrós

Manuel Rivas je považován za nejvýznamnějšího současného galicijského spisovatele, jehož knihy byly přeloženy do několika světových jazyků včetně češtiny (Ta proklatá duše, nakl. Pavel Mervart, 2011). Spolu se spisovatelem Susem de Torem (autor románu Třináctý úder zvonu – Trece campanadas/Trece badaladas) patří mezi galicijské spisovatele, které uznává literární kritika i publikum po celém Španělsku.

Španělský spisovatel, básník, esejista a novinář se narodil v 24. října 1957 v galicijské A Coruni. Už v patnácti letech začal publikovat články v novinách El Ideal Gallego, později v denících El País nebo La voz de Galicia. Vystudoval informační vědy v Madridu a působil jako zástupce ředitele v Diario de Galicia.

Jeho novinářská činnost je spojena se sociálními a ekologickými problémy, patří mezi zakladatele organizace Greenpeace ve Španělsku. Jeho zájem o ekologii se také projevil po potopení tankeru Prestige u galicijského pobřeží v roce 2002, které znamenalo ekologickou katastrofu: zasloužil se o založení občanské iniciativy Nunca Máis (Už nikdy), která kromě jiných aktivit zorganizovala četné demonstrace na podporu postižených oblastí a která měla přimět vládu k přijetí preventivních opatření, aby k podobné katastrofě už nikdy nedošlo.

Manuel Rivas je považován za nejvýznamnějšího současného galicijského spisovatele, jehož knihy byly přeloženy do několika světových jazyků včetně češtiny (Ta proklatá duše, nakl. Pavel Mervart, 2011). Spolu se Susem de Torem (autor románu Třináctý úder zvonu – Trece campanadas/Trece badaladas) patří mezi galicijské autory, které uznává literární kritika i publikum po celém Španělsku. Jeho texty vynikají poetičností a příběhy plnými něhy. Manuel Rivas píše své knihy zásadně v galicijštině. O rozvoj tohoto jazyka se zasloužil také založením několika literárních časopisů.

Manolo Rivas se nezaměřuje jen na jeden literární žánr, píše romány i povídky, básně, eseje i novinové články. Jeho texty jsou plné lyričnosti, se kterou popisuje galicijské prostředí, politickou situaci i historii. V Tesařově tužce se vrací ke španělské občanské válce, za což se mu dostalo velkého ocenění publika i kritiky. Krátký dobrodružný román Všechno v pořádku (gal. Todo ben)  je určen mladším čtenářům stejně jako Ztracená kulka (gal. Bala perdida). Jeho povídky ve většině případů spojují postmoderní a klasická témata jako samota, bolest, přátelství a něha. Povídky Manola Rivase mají nádech každodennosti, je mu však blízký jemný humor a citlivost.

Mezi jeho díla patří Pojídači brambor (gal. Os comedores de patacas) z roku 1993, od dva roky později publikuje V divé společnosti (gal. En salvaxe compaña), která roku 2004 vychází s úpravami a poznámkami autora. Knihu Co chceš, miláčku? (gal. Que me queres, amor?), jejíž součástí je povídka Jazyk motýlů (gal. A lingua das bolboretas), vydává v roce 1996 galicijsky a o rok později i ve španělštině. Rok na to vychází jeho nejslavnější dílo Tesařova tužka (gal. O lápis do carpinteiro). Z novější tvorby vynikají například Ruka přistěhovalce (gal. A man dos paíños) z roku 2001 nebo Knihy špatně hoří (gal. Os libros arden mal) z roku 2006.

Některá jeho díla byla převedena na plátna kin. Mezi nejpovedenější adaptace se řadí A lingua das bolboretas (česky přeloženo jako Dotek motýla, 1999) od režiséra Josého Luise Cuerdy, s Fernandem Fernánem Gómezem v hlavní roli, a O lápis do carpinteiro (Tesařova tužka, 2003) režírovaná Antónem Reixou, v hlavní roli s Tristánem Ulloou a Luisem Tosarem. Tento film, promítán při příležitosti udílení cen Goya Španělské filmové akademie, získal cenu španělské kritiky. Z krátkometrážních filmů se jeho dílem inspirovaly například La rosa de piedra (Kamenná růže, 1999) v režii Manuela Palaciose, Primer amor (První láska, 2000) Josého Luise Cuerdy a Xinetes na tormenta (Jezdci v bouři, 2001), režírovaný Ricardem Llovem.

Co se týče publicistické tvorby, jeho nejlepší reportáže vyšly pod názvem Novinařina je pohádka (El periodismo es un cuento, 1997) a jsou používány jako učební materiál na několika fakultách informačních věd, dále vyšly například sbírky esejů Galicie, bonsaj Atlantiku (Galicia, el bonsái atlántico, 1994), Galicia, Galicia (2001), Žena v koupelně (Muller no baño, 2003) nebo Špionka v galicijském království (Unha espía no reino de Galicia, 2004).

Sbírky jeho nejznámější básnické tvorby nesou název Noční vesnice (O pobo da noite, 1997) a Z neznáma do neznáma (Do descoñecido ao descoñecido, 2003).

Manolo Rivas čte báseň A enigmática organización v galicijštině (2010): http://www.youtube.com/watch?v=9ItDe6qIXXc