Manuel Rivas

Ještě poslední zmínku si zaslouží úly: sbírání rojů, které při rojení vylétly. Tu je zapotřebí dbát, abychom o ně nepřišli, jelikož roje patří tomu, kdo je objeví jako první.

Znám ještě jeden příběh o papouškovi. Patřil doně Leonoře de Coruña. Byl to dárek od jednoho námořníka, který si ji předcházel. Doňa Leonora však měla příliš pevný charakter na to, aby žila s mužem, i kdyby to byl muž, který by ji obdarovával papoušky.

Knížka krátkých povídek, v níž autor téměř neopouští prostředí své rodné Galicie, je charakteristická svým úsporným, ale poetickým jazykem, lyrikou, pomalým plynutím času, něhou a pochopením pro ty nejobyčejnější lidi galicijského venkova a drsného galicijského pobřeží. Jako by byla napsána v jiné době.

Manuel Rivas je považován za nejvýznamnějšího současného galicijského spisovatele, jehož knihy byly přeloženy do několika světových jazyků včetně češtiny (Ta proklatá duše, nakl. Pavel Mervart, 2011). Spolu se spisovatelem Susem de Torem (autor románu Třináctý úder zvonu – Trece campanadas/Trece badaladas) patří mezi galicijské spisovatele, které uznává literární kritika i publikum po celém Španělsku.