V neděli 27. února zemřel v Porto Alegre brazilský spisovatel a lékař Moacyr Scliar (23. 3. 1937–27. 2. 2011) ve věku 73 let na následky infarktu.

Moacyr Scliar je považován za nejznámějšího jihobrazilského prozaika současnosti. Pocházel z židovské rodiny ruského původu. Jeho rodiče přišli do Brazílie jako emigranti a usadili se ve čtvrti s nadějeplným názvem Bom Fim – Dobrý konec – jihobrazilského Porto Alegre. Tam se také v roce 1937 narodil jejich prvorozený syn, kterému matka vybrala poměrně netradiční jméno. Podle jeho vlastních slov se prý inspirovala se postavou dítěte Moacira (v tupi-guarani to znamená „zrozený z bolesti“) z indiánské legendy Iracema (1865) Josého de Alencara.

V roce 1963 Scliar absolvoval lékařskou fakultu a začal pracovat v rodném městě jako lékař. Ve stejné době vydal první knihu s názvem Estórias de médico em formação (Příběhy budoucího lékaře). On sám však za skutečný literární debut považuje až povídkovou sbírku O carnaval dos animais (Karneval zvířat), která vyšla v roce 1968. 

Scliarova literární tvorba byla vždy propojena s jeho lékařskou profesí. Jako lékař se specializoval na oblast veřejného, kolektivního zdraví a poznal velmi dobře, jak skupiny lidí reagují na tlak epidemických nemocí, na společné ohrožení. Pro stav ohrožení jsou typické pocity jako neklid, nejistota, nepředvídatelnost, strach z chaosu, který v obraně vede člověka až k destrukci či sebedestrukci. Podobně je možné popsat i náladu Moacyrovy první povídkové sbírky O carnaval dos animais (Karneval zvířat), vydané roku 1968. Již v těchto raných povídkách je přítomen i další výrazný rys jeho tvorby – podobenství. Alegorie, podobenství, příběhy zabydlované fantaskními postavami, často však zasazené do zcela konkrétních kulis Scliarova rodného jihobrazilského Porto Alegre, jsou charakteristické i pro autorovy pozdější, světově úspěšné romány. K dalším nepominutelným rysům Scliarových příběhů patří ironie a humor, s nimiž přistupoval k jinak závažným tématům hledání identity a účinků strachu, které probouzejí v člověku skrytou agresi vůči druhým.

Scliarovu tvorbu ovlivnily především tři výrazné konkrétní zdroje: fantastické příběhy Júlia Cortázara, jehož prostřednictvím se Scliar sblížil s magickým realismem. Ten mu ukázal, jak se dá cestou fantazie odpoutat od všední reality, a s odstupem jí tak lépe porozumět. Dále laické čtení Bible jako nevyčerpatelného zdroje podobenství. „Bible mě nefascinuje jako laika, kterého přitahuje víra, ale jako čtenáře, uhranutého biblickými příběhy,“ prohlásil Scliar. Právě Nový zákon jej údajně naučil obrazně a s lehkostí vyjádřit ty nejtěžší pravdy. A konečně Franz Kafka jako autor i jako člověk, který se, podobně jako Moacyr Scliar, neustále vyrovnával se svým židovstvím. Ahasverovský osud, hledání identity, po staletí vlastní Židům na pouti světem, prožíval Scliar velmi intenzivně a promítal ho do většiny svých knih.

I během přednášky pro studenty pražské Karlovy Univerzity v roce 2010 také zmínil své věčné dilema člověka, který je stejně tak Žid jako Brazilec, přičemž si ani jednu z těchto tváří nevybral, a ani jedné se za žádnou cenu nevzdá.

Moacyr Scliar získal za své romány a sbírky povídek řadu literárních ocenění. Čtyřikrát mu byla udělena nejprestižnější brazilská literární cena Jabuti (v roce 1988 za povídkovou sbírku O olho enigmático (Tajemné oko), v roce 1993 za román Sonhos tropicais (Tropické sny), v roce 2000 za román Mulher que escreveu a Bíblia (Žena, která napsala Bibli) a v roce 2009 za román Manual da paixão solitária (Příručka osamělé vášně). Za sbírku povídek A orelha de Van Gogh (Van Goghovo ucho) obdržel v roce 1989 významnou cenu Casa de Las Américas. V roce 2003 jej mezi sebe přijali členové Brazilské literární akademie. Scliarovi tam od té doby patřilo křeslo číslo 31. The National Yiddish Book Center zařadil snad nejpřekládanější Scliarův román O centauro no jardim (Kentaur v zahradě) mezi 100 nejvýznamnějších knih moderní židovské literatury.

Moacyr Scliar byl autorem více než sedmdesáti knih a bezpočtu kratších textů. Čtenářům budou chybět jeho fejetony ve Folha de São Paulo, v nichž bez ohledu na malý rozsah a zdánlivě jepičí život novinářského článku dodržoval zásadu, že dobrý text nesmí postrádat silný příběh. Že vyžaduje oddaného autora a má přinášet potěšení jak tvůrci, tak čtenáři.

Kromě literárního a akademického světa zasáhla zpráva o Scliarově smrti ještě jedno lidské společenství. Všichni fotbalisté brazilských Cruzeiro nastoupili v neděli 27. února k semifinálovému zápasu s černou páskou na rukávu. Lékař, světoznámý prozaik a vážený člen literární akademie byl jejich nadšeným fanouškem.

Scliarovy romány byly přeloženy do dvanácti jazyků včetně češtiny: u nás vyšel r. 2002 v nakl. Aurora v překladu Pavly Lidmilové jeho román Leopardi Fraze Kafky (Os leopardos do Kafka).