Moacyr Scliar, brazilský povídkář, novelista, romanopisec a také lékař, náleží ve své zemi k významným autorům. Za svou knihu A mulher que escreveu a bíblia (Žena, která napsala Bibli) získal roku 2000 prestižní brazilskou literární cenu Jabuti. Z uvedených údajů by se dalo očekávat, že Leopardi Franze Kafky zrození z pera autorova jen o rok později, budou bezpochyby kvalitní četbou. S nemalým překvapením se ovšem člověk prodírá prostinkým příběhem s banální zápletkou, navíc ve formě zdařilého slohového cvičení průměrného středoškoláka.

Děj se odehrává na sklonku 1. světové války a sleduje cestu židovského chlapce do Prahy, v níž má splnit své životní poslání. Hlavní hrdina, celkem trefně přezdívaný Myšák, pochází z chudé besarabské vesnice, je prodchnut komunistickými ideály a do hlavního města naší vlasti se vydává splnit úkol, který dostal jeho kamarád od Lva Trockého. Věrný přítel znenadání zemřel, proto ono tajemné poslání spočinulo na bedrech Myšákových. První dějová zápletka je postavena na ztrátě kufříku s instrukcemi a další, po vzoru nenáročných grotesek, pokračují ve stejném duchu. Mladý rebel začíná hledat spojení s trockisty naslepo, ovšem dost podivným způsobem. V prvním židovském chrámu se doslechne o jakémsi Franzi Kafkovi, který je označen za divného člověka, a "revolucionář-začátečník" nabývá přesvědčení, že musí jít jistě o komunistu. Vyzíská od něj text, který bezelstně považuje za šifru: "Leopardi vtrhnou do chrámu a vychlemtají až do dna obsah obětních nádob: to se neustále opakuje: posléze to lze předvídat a stane se to součástí obřadu." (s.50). Duchaprostý chlapec pochopí Kafkovo poselství jako výzvu ke krádeži drahocenných nádob z klenotnictví a děj se opět vydává poněkud nesmyslnými, klikatými cestami a čtenář jen mlhavě tápe po smyslu toho všeho. Jde snad o střet levicových myšlenek s absurdním světem Franze Kafky? Jak ale může jít o myšlenkový střet, když významnější myšlenková kapacita hlavní postavě evidentně chybí: " Po pravdě řečeno však té záhadné próze nerozuměl. Člověk, který se promění v hmyz, co to má znamenat?…Je to pokrokové, nebo reakční? Myšák si o tom nedokázal udělat vlastní názor, a tak sdílel nedůvěřivý postoj komunistů ke Kafkovu dílu." (s.101) Nebo se snad autor pokusil zobrazit dva světy, které naopak žádnou šanci na myšlenkový průnik nemají? Pak ale příběh degraduje na nostalgické vzpomínky senilního starce, který jako relikvii střeží kus textu, jemuž nikdy neporozumí. Zcela evidentní je jen kritika brazilských poměrů v době vojenské diktatury, protože zmíněný příběh je vzpomínkou krejčího alias Myšáka, který se pokouší pomocí nového obleku a Kafkova textu vyrvat svého synovce ze spárů represivních policejních orgánů. Ale ani v této části se kniha nezbavuje své šroubovanosti a nevěrohodnosti. To, že je Scliarův román nabitý komunistickými idejemi, není samozřejmě s ohledem na nedávnou brazilskou historii nijak zarážející. Nepříjemné je to, že svou naivitou poněkud připomíná knihy typu Timur a jeho parta, jen s poněkud zakomplexovanějším hrdinou. Děj i postavy jsou velice schematické, všichni mluví bezpohlavním jazykem, který o nich naprosto nic neříká - lidový převozník, Franz Kafka i mladý brazilský revolucionář, se vyjadřují stejně spisovně v uhlazených předvídatelných větách konajíce uhlazené předvídatelné činy.

Nezbývá než dodat, že některé věci se prostě povedou, jiné ne, literární počiny nevyjímaje. Věřím, že kniha svádí k českému překladu díky ději zasazenému do pražského prostředí, nicméně si myslím, že existuje spousta jiných, reprezentativnějších knih (zřejmě i od samotného Moacyra Scliara), které by jej byly hodny více. A jelikož se český čtenář v množství brazilské literatury rozhodně netopí (pomineme-li coelhománii, která se nevyhnula ani nám), mohla by se jejímu výběru věnovat větší péče.