Koncem roku 2010 vyšlo dvojčíslo společensko-kulturní revue Prostor zaměřené na Norsko, které podle různých výzkumů představuje jednu z nejlepších zemí pro život. Je tomu ale skutečně tak? A pokud ano, kde hledat příčiny? Mělo Norsko pouhé štěstí v nalezení ropných zásob na dně Norského moře koncem 60. let 20. století, nebo norský úspěch spočívá v něčem jiném? Je česká kultura tolik odlišná a v čem se naopak norské podobá? Autoři článků různých žánrů se snaží nalézt odpovědi (nejen) na tyto otázky, a to z mnoha pohledů: politického, hospodářského, společenského, ekologického a zejména kulturního. Takové pojetí má své výhody i nevýhody. Revue se sice snaží na problematiku nahlížet ze všech stran, zároveň ale výběr článků a autorů působí dojmem nahodilosti. A nutno také dodat, že kvalita jednotlivých příspěvků je velmi proměnlivá. Text ozvláštňují nápadité fotokoláže Miroslava Huptycha a kresby Jiřího Jiráska.

Po úvodu "Norsko jako představa" nordistky Miluše Juříčkové psaném s láskou i ironickou nadsázkou následuje rubrika "Poznámky a komentáře". Vzhledem k nepříliš zdařilým mezioborovým přesahům, ve kterých se například fundovaní odborníci na životní prostřední a zdravotnictví snaží laicky psát o švédsko-norské historii, považuji tuto část publikace za nejméně zdařilou. Jistě by bylo daleko přínosnější, kdyby se autoři, kteří mimochodem ve Skandinávii dlouhodobě pobývají, raději věnovali jim daleko bližším tématům. Co se týká česko-norského dialogu a odpovědí na výše položené otázky, nalezneme nejfundovanější a nejpřínosnější články uprostřed publikace. Za všechny vybírám články "Pamflet o nejlepší zemi na světě" polsko-norské socioložky Niny Witoszekové, "Ryba smrdí od hlavy – o korupci v Čechách" norského publicisty Terjeho B. Englunda, postřehy o norské společnosti sociálního antropologa Thomase Hyllanda Eriksena a "Příběh Amal Adenové je příběhem současného Norska" Miluše Juříčkové. Všechny nazírají kriticky na norskou či českou společnost a přicházejí se znepokojivými informacemi. Obzvlášť Witoszeková Norsko a Nory nešetří, když líčí, jak je kombinace bohatství a dobroty nesnesitelná. Strefuje se do radosti, s níž Norové platí vysoké daně, a touhy usmiřovat národy a pomáhat potřebným, kterou ironicky nazývá propagací národní marketingové značky. Englund zase nešetří nás a na kauze Rybenor ukazuje českou bující korupci.

K zajímavým článkům patří také reflexe vlastních zkušeností z pobytu v Norsku, zejména reportáže "Osloven Oslem a Severem" ekonoma Radima Pospíšila a "O Norech, jedné univerzitě a pivním stanu" studentky doktorského studia sociální antropologie Terezy Kuldové. Při čtení první reportáže, v níž autor zdárně vyvrací předsudky, které cizinci o Norech mívají, možná mnohého čtenáře napadne, zda v některých ohledech není spíše Nor než Čech. Druhá reportáž zase ukazuje nelichotivou kvalitu norského školství, kterému podrážejí nohy systémem rozmazlení studenti. Číslo uzavírá rubrika kultura zahrnující články z oblasti literatury, filmu a hudby. Překladatelky Kristin Kilsti a Jarka Vrbová se zamýšlejí nad nepoměrem v překladech norské literatury do češtiny a české literatury do norštiny. O povídce "Jiná láska", zařazené na závěr revue, Jiří Peňás v Lidových novinách napsal, že je nudná a že by nemohla vzniknout bez grantové podpory. Toto vskutku milosrdné vyjádření doplňuji doporučením, aby čtenář povídku raději přeskočil a četbu jinak velmi inspirativního norského čísla revue Prostor, jehož mnohá témata vybízejí k další diskusi, zakončil o poznání kvalitnějšími básněmi Jana Erika Volda.

Publikace je neprodejná; českou i norskou verzi norského čísla si v digitální podobě můžete volně stáhnout například ze stránek revue Prostor: www.revueprostor.cz.