Revue Prostor je časopis se samizdatovými kořeny. Od roku 2016 je jeho novou šéfredaktorkou Marina R. Šternová, dcera jednoho ze zakladatelů Jana Šterna. Z toho by leckdo mohl usuzovat, že se jedná o rodinný podnik s uzavřenou skupinou přispěvatelů. Je to ale právě naopak. Pod novým vedením sleduje redakce velmi pluralistickou koncepci a každé monotematické číslo má dramaturgicky na starosti jiný člověk s danou problematikou nějak spojený.

Po letošním čísle Generace chaosu, které zaznamenalo – i díky spuštění úspěšného blogu obsahujícího nekonvenční videa – zvýšený zájem čtenářů, vyšlo nedávno číslo druhé, nazvané Křižovatky víry. Sestavil jej básník a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar Adam Borzič a cílem svazku bylo zkoumání křižovatek víry, „ať již se jedná o křižovatky duchovní, ekologické, politické, či umělecké“. Jednotlivé pododdíly nesou názvy Iniciace cesty, Krize tradice, Transy extáze, Obrazy vzpoury, Vize proroctví, Střety pravdy a Kouzla čáry. Číslo je symbolicky vztaženo k velké křižovatce západní kultury, k pětistému výročí zrodu reformace, vystoupení Martina Luthera, převažují však témata spíše současná.

Ideový rozptyl tohoto vydání časopisu, který se rozsahem blíží spíše knize, shrnul jeden z přispěvatelů, religionista Ivan O. Štampach, následovně. Najdeme zde všechny možné myšlenkové proudy, „od přísného katolíka po autora inspirovaného Marxem, od autorky s láskou píšící o pravoslaví, protestantského teologa a husitské teoložky po čarodějku, která prozkoumává umění jako magii, od paleokonzervativce po autorku hlásící se k radikálnímu queer anarchismu a člověka s anarchistickým myšlenkovým zázemím, které oba nově promýšlejí. Snad všechny spojuje vědomí, že jsme se všichni ocitli na křižovatkách a v krizových situacích“.

Magie osvobození

Adam Borzič studoval teologii a absolvoval psychoterapeutický výcvik. V médiích promlouvá a píše o tématech souvisejících s netradičními či menšinovými formami spirituality, často v přesahu k obecnějším otázkám lidské imaginace a uspořádání společnosti. V jednom článku pro Deník Referendum kupříkladu zprávu o tom, že americké čarodějky vyzvaly k magickému odboji proti Donaldu Trumpovi, kladně ohodnotil jako „další hlas utlačovaných vyzývající k protestům“, a dokonce přivítal v tom smyslu, že „magii nacionalismu, magii šovinismu, magii kapitálu, magii reklam a magii alternativních faktů musí vyzvat na souboj jiná magie. Magie rodící obrazy osvobození.“ Jindy kritizuje „neoliberální horor“ kladoucí přehnaný důraz na izolovaného jedince a proti němu klade tradici pravé esoteriky s vizí celistvého a propojeného vesmíru, jež může být základem komunitních forem sociálního uspořádání.

V rámci podobných přesahů je religiozita v nejširším slova smyslu traktována i v Křižovatkách víry, Borzič se svěřuje i s tím, jak u něj osobní krize víry souvisela s krizí jeho politického přesvědčení. Tak pojednání o jungiánském spisovateli Robertu Blyovi obsahuje výtky, že i když jeho terapeutickým cílem je dosažení citlivého mužství, Blyův ideál stále zůstává příliš patriarchální a evropocentrický. O mystice a potřebě její rehabilitace se ve svazku nepíše z hlediska nějaké čistě pasivní kontemplace, ale téměř aktivisticky, jako o něčem, co má vytyčit hradby proti jednostranné moderní racionalitě, a to v podobě hodnot a emocí, které ji budou omezovat a bránit jí v absolutní dominanci a v expanzi do oblastí, kam nepatří. Autorem daného pojednání, odkazujícího se i na T. G. Masaryka a jeho požadavek posuzovat problémy z hlediska věčnosti, je mimochodem politolog Petr Drulák, kterého si veřejnost zřejmě spojuje s jinými, pragmatičtějšími otázkami, nicméně znalci vědí, že již dříve například vydal knihu Umění, mystika a politické jednání (Novela bohemica, 2016). Čtenář se v ní může – možná poprvé v životě – setkat s pojmem „hiodiverzita“, konceptem, podle něhož se jednotlivá náboženství navzájem potřebují a doplňují, podobně jako živočišné druhy, jež společně vytvářejí kýženou biodiverzitu.

Často se vracejícími motivy 108. vydání Revue Prostor jsou nutnost obohatit rozum spirituálními a imaginativními impulsy a potřeba napravit odčarovaný a příliš zracionalizovaný svět, a to nikoli úplným návratem ke středověku nebo do ještě hlubší minulosti, ale pouze v některých dílčích inspiracích. Například obnovením vnímání básníka jako novodobého šamana a umělce coby média. Nebo tvorbou nových společenských rituálů a pěstováním citlivosti k symbolickému potenciálu našeho jednání, jak ve své kapitole navrhuje religionista Radek Chlup.

Proměňme svá těla v žebříky

Do knihy byly zahrnuty příspěvky známých osobností jako Tomáše Halíka nebo Romana Jocha, píšícího o „civilizační zradě“ pravicových politiků přimykajících se k Rusku, ale také autorů mladších a myšlenkově průbojnějších, až provokativních. Sem náleží pasáže o „prostitučním“ aspektu uměleckého života, který už kdysi naznačoval režisér Karel Hugo Hilar poznámkou, že každá herečka je „tužbami bakchantka, životem světice“, které jsou ve svazku rozvíjeny pasážemi o soudobé umělkyni, která v posteli veřejného domu uspořádala „uměleckou performanci“, jíž ovšem byl placený sex.

A čtenáře, který nezná články religionisty a publicisty Lukáše Senfta, může překvapit jeho text Zpěv svatých květin, v němž rozvíjí vizi vnímání přírody jako živoucí galerie obydlené citlivými tvory včetně rostlin. S těmi podle něj můžeme komunikovat, například přijímat poselství od svaté liány ayahuasca, stávat se jimi, prožívat s nimi fotosyntézu nebo se od léčivých bylin dozvídat, jaké jsou jejich léčivé účinky. S čerstvým držitelem ceny Novinářská křepelka můžeme drobně polemizovat v tom, že mluvit dnes o „rostlinné inteligenci“ se podle něj rovná tmářství – u nás ji totiž seriózně zkoumá a své poznatky popularizuje například Fatima Cvrčková. Stejně tak nesouhlasíme s jeho tvrzením, že spojení „umělá inteligence“ dnes údajně nevzbuzuje kontroverzi, jako by šlo o něco zcela obecně přijímaného – v nedávné debatě v České televizi se ovšem hosté Souvislostí Jana Pokorného shodli, že nic takového zatím neexistuje a lidé, kteří s tímto termínem pracují, zbytečně straší ostatní. Avšak Senftovo vyjádření, že každý může proměnit své tělo v žebřík a dosáhnout kosmických výšin i hlubin existence, stejně jako rostliny, nepostrádá poetičnost (a záleží na každém čtenáři, zda je bude vnímat jako básnický obraz, nebo pokus o popis reality a návod ke konkrétní činnosti).

Náboženství se v současném světě objevuje v mnoha podobách. Řadu z nich nechávají Křižovatky víry stranou (popkulturu, umělé digitální světy). I tak ale obsahují řadu multiperspektivních pohledů na současnou duchovnost, a to často v zarážejících souvislostech. Hledající čtenář tu najde spoustu podnětů, ať už od těch, kteří hledají „alternativu k alternativě“, protože přišli na to, že „víra, která není vázaná, také k ničemu nezavazuje“ (Ivana Noble), nebo těch, které zajímají nové spirituální obřady pro postmoderní dobu.