By Nightfall (Za soumraku) je v pořadí už šestý román amerického prozaika Michaela Cunninghama, jenž dosáhl největší slávy roku 1999 s Hodinami, za které obdržel Pulitzerovu cenu i Faulknerovu cenu PEN klubu. Od té doby se snažil úspěch napodobit v románu Vzorové dny (2005), jenž má podobnou strukturou jako Hodiny, ovšem místo Paní Dallowayové Virginie Woolfové zpracovává odkaz Stébel trávy Walta Whitmana.

Ve svém novém románu se Cunningham vrátil zpět k tradičnímu příběhu, v němž figuruje jediný, anonymní vypravěč. I tady jsme stejně jako ve Vzorových dnech v New Yorku, tentokrát ovšem v současnosti. Novinkou jsou ovšem hlavní postavy: Peter a Rebecca jsou totiž manželé. Homosexuální tematika, jež Cunninghama řadí do škatulky LGBT (lesbičky, gayové, bisexuální a transgender) autorů, v románu samozřejmě nechybí. Peter měl totiž staršího bratra Matthewa, kterého obdivoval a byl do něj v jistém smyslu zamilovaný; a který byl homosexuál. Zemřel mladý a příčina jeho smrti není v románu zmíněna, můžeme se jen dohadovat, že to asi bylo AIDS.

Dalším homosexuálním motivem v příběhu jinak poměrně nudně žijícího páru čtyřicátníků, v němž ona je editorkou jakéhosi nezávislého časopisu, který právě bankrotuje, a on je galerista, jenž vyhledává výtvarné talenty a snaží se je prodat bohatým sběratelům, je Rebečin mladinký bratr Ethan, zvaný Mizzy (podle The Mistake; člověku přijde na mysl The Misfit z povídky Dobrého člověka těžko najdeš Flannery O'Connorové). Ethan je totiž nejen mladý (23 let) a nezodpovědný (studoval pár škol, ale žádná ho nebavila; teď se snaží dělat "něco okolo umění") feťák (momentálně skoro čistý, ale Peter přijde na to, že si potají kupuje drogy), ale také je nebývale pohledný a přitažlivý. Nebyl by to Cunningham, kdybychom se nedočkali několikastránkového popisu Mizzyho fyzických kvalit. Nicméně je třeba přiznat, že nejde o nic homosexuálně zaměřeného: Peter obdivuje umění a krásu jako takovou. Čistá krása mu vyvažuje pocity zmaru, které prožívá, když se umění redukuje na peníze.

Ústřední zápletka tkví v tom, že Peter se snaží prodat jedné nesmírně bohaté sběratelce umění jakýsi objekt (bronzový zvon, jehož povrch zdobí vyryté obscénnosti), a když se vypraví na venkov, aby objekt se svými lidmi umístil, vezme s sebou Mizzyho, kterého už jedné z předchozích nocí (Peter nemůže spát) viděl úplně nahého v kuchyni – a líbilo se mu to. Na pláži pak dojde k obligátnímu polibku (pro Petera první zkušenost, ovšem nedá se mu moc věřit – na to je Cunningham až příliš gay) a vyznání lásky ze strany Mizzyho. Jak však později Peter zjistí, je to proto, že Mizzy nechce, aby Peter řekl Rebecce, že Mizzy zase bere drogy. Na konci Mizzy odjíždí do San Francisca, kde údajně (dozvíme se to z jedné věty v závorce, formou jakéhosi autorského komentáře) vede spořádaný život. Zamiluje do dívky, díky níž přestane fetovat a najde si snad i práci. A Peter se rozhodne vše říci své ženě.

By Nightfall se čte lehce, Cunningham je mistr dialogů, které obsáhnou i několik stran (třeba když Peter v noci volá své dceři Bee, které je dvacet, bydlí mimo město a s rodiči nemluví). Občas se čtenář trochu nudí u popisů, zvlášť když se autor pouští do teoretizování o kráse, smrti či smyslu života (přece jen je protagonistovi přes čtyřicet). Také konec celého románu je poměrně očekávatelný a zdá se mi, že gay tematika je na relativně průměrný život Petera (Rebecca je tu opravdu jen do počtu, pokud nepočítáme jednu možná trochu akademickou sexuální scénu) nepřirozeně naroubovaná. Peter je téměř standardní hetero a jeho myšlenky o tom, že opustí Rebeccu a vyrazí s Mizzym do světa, jsou jen málo uvěřitelné. Možná šlo spíše o zbožné přání autorovo: jeho hlavní teze asi zněla, že kus gaye má v sobě každý heterosexuál, zvláště ve středním věku, kdy začíná pochybovat o svém dosavadním životě.