V roce 1998 se Michaelu Cunninghamovi radikálně změnil život. Veřejnosti byl sice znám jako autor tří románů, s Domovem na konci světa (A Home at the End of the World, č. 2005) dokonce zaznamenal určitý komerční úspěch, ale Hodiny (The Hours, č. 2002) překonaly veškerá očekávání. Díky dnes už notoricky známému příběhu, v němž originálním způsobem využil osobnosti a díla Virginie Woolfové, se Cunningham stal literární superhvězdou první velikosti. Za román dostal Pulitzerovu cenu, kniha se stala světovým bestsellerem; celý fenomén ještě umocnil film s hollywoodskými hvězdami. A Michaelu Cunninghamovi najednou nezbylo, než následujícím dílem svou pověst hitmakera potvrdit, ba ještě rozšířit. Celých sedm let tedy veřejnost čekala, než Mistr dokončí Specimen Days (Příkladné dny), v němž formou známou z Hodin i z Domova na konci světa zpracuje odkaz dalšího velikána angloamerické literatury, Walta Whitmana.
Narozdíl od Woolfové v Hodinách se však americký básník románem mihne jen jako vedlejší postava. Na druhou stranu, tento přístup je zcela v souladu s Whitmanovou filosofií, již vyjádřil ve „Stéblech trávy“: básník chce být přítomen ve světě nikoli fyzicky, ale jako součást všech atomů, které tvoří hmotu tohoto světa.

Samotný román je, jak už jsme si u Cunninghama zvykli, dělen na tři různé příběhy, které se odehrávají v různých dobách. Jestliže však v Hodinách autor neopustil 20. století, ve Specimen Days se vydává jak do minulosti, tak do daleké, postapokalyptické budoucnosti. A nejen v tom je nový román odlišný od jeho předchozích děl. Každou ze tří částí totiž Cunningham napsal v jiném žánru. „In the Machine“, příběh o dvanáctiletém chlapci z New Yorku 19. století, je typickou „ghost story“, duchařským příběhem, část druhá, „The Children’s Crusade“ je zase Cunninghamovým příspěvkem k „post 9/11“ literatuře, tedy snaze o zpracování traumatu amerického národa z událostí 11. září 2001. Ovšem pravé překvapení se skrývá v příběhu třetím: „Like Beauty“ je totiž typickou science fiction, v níž figuruje i Catareen, bytost z jiné planety připomínající tělem ještěra!

Z hlediska tématu však Specimen Days nepřináší nic nového: Cunningham se opět věnuje lásce a jejím různým podobám v rozdílných časových rovinách. Jediným opravdovým překvapením je tedy scifistický příběh z daleké budoucnosti, v němž autor představil svou představu meziplanetární lásky. Snad tím chtěl ukázat, že tento cit je univerzální a neomezuje se pouze na lidstvo. Jak ale potvrzují první zámořské recenze, tato snaha občas vyznívá křečovitě a prvoplánově. A také se nabízí otázka, zdali Michael Cunningham v budoucnu konečně zvolí jiné téma než lásku.