Komiks Hellboy patří k těm nejvýraznějším, které se v 90. letech objevily na americké mainstreamové scéně. Jeho autor Mike Mignola se díky svému úspornému kreslířskému stylu s pochmurnou atmosférou stal komiksovou hvězdou první velikosti a Hellboy se dočkal už dvou zfilmování. Mignola za Hellboye sklidil snad všechny komiksové ceny, které sklidit mohl. Stylem vyprávění i zvolenými motivy se totiž trefil do vkusu čtenářů, kterým se tou dobou opět načas začali přejídat klasičtí superhrdinové (ti se ovšem vrátili v uplynulých letech v daleko syrovější podobě než dříve a opět vládnou světu komiksu).

Hellboy, což není tajemstvím, je čert. Čert, který se na zemi zjevil během nepovedeného nacistického okultistického pokusu. Namísto ničitele světů se objevilo batole s rohy a kamennou rukou. Nad důvodem Hellboyova zhmotnění na Zemi se vedou v komiksu dlouhé disputace jak mezi lidmi, tak mezi nadpřirozenými mocnostmi. Zejména ti druzí mají jasno, proč sem byl Hellboy vyslán, ale nemají ponětí, co se to s ním stalo. Předně – hlavní hrdina si upiloval rohy, čímž náramně připomíná Drdova Trepifajxla. A stejně jako čert v Dalskabátech, také on začne mít tak nějak rád lidi. Dokonce raději než démony a strašidla, kteří lidem ubližují.

Vzhledem k tomu, že se jeho výchovy ujal Úřad pro výzkum paranormálních jevů (který založili Spojenci), byly mu vštípeny lidské hodnoty. Snad právě proto se stal nejlepším a nejvýkonnějším agentem úřadu a dlouhá léta potírá nadpřirozené zlo po celé planetě. Od roku 1993, kdy se Hellboy poprvé objevil, napsal a nakreslil jeho autor desítky povídek, byly vytvořeny počítačové hry a dva celovečerní filmy. Během celé té doby se také odvíjí ústřední příběh, který má vysvětlit, proč se tu Hellboy zjevil a z jakého důvodu má kamennou ruku.

Nic z toho se ale neřeší v knize Pražský upír a další povídky. Jak bylo řečeno, Mignola vytvořil desítky povídek, které mají Hellboyovi fanoušci asi nejraději pro jejich osobitou atmosféru, nadhled a témata vypůjčená ze všech mytologií světa.

Pro Čechy může být poněkud nepříjemné, že právě titulní povídka, která se odehrává skutečně v Praze, patří k tomu nejslabšímu, co v knize nalezneme. Mignola Prahu navštívil, vyptával se na zdejší mytologii a skutečně po „americku“ pak smíchal páté přes deváté. Upír je zároveň přízračným karbaníkem a do toho autor vyzdvihuje motiv loutkářského krámu, který mu z Prahy nejvíce uvízl v hlavě.

Naštěstí další povídky mají všechny potřebné atributy, aby se líbily Hellboyovým fanouškům. Je až fascinující, jak úsporně si přitom dokáže Mignola poradit. Základní dějová linka se prakticky nemění. Hellboy přichází na místo, kde se dějí divné věci, po chvíli pátrání je konfrontován s jejich příčinou a po skončení boje odchází, ať už je výsledek jakýkoli. Paradoxně jakékoli další ozdoby a příkrasy, které si Mignola tu a tam přidá, působí rušivě a v podstatě kalí žánrovou čistotu napínavého dobrodružného vyprávění.

Bez zajímavosti není ani fakt, že Pražský upír je první povídkovou knihou, ve které se objevují Hellboyovy příběhy kreslené jinou rukou než jeho duchovního otce. Mignola vzal svoje scénáře a dal je ke zpracování dalším kreslířům, z čehož vzniklo několik zajímavých prací. Zejména povídka Makoma, reflektující jeden z příběhů africké mytologie. Hellboy zde vystupuje jako legendární hrdina Makoma, jenž se vydává na cestu plnou dobrodružství s kouzelným pytlem přes rameno, aby svými udatnými činy dal vzniknout světu, jak jej známe. Příběh je to netypický a do celkového konceptu Hellboye nezapadá. Také proto je jen dobře, že jej nakreslil Richard Corben, jehož styl je o poznání jiný než Mignolův. Povídka tvoří samotný závěr knihy a otvírá Hellboyovi cestu i do jiných příběhových rovin, než jsou jeho čtenáři zvyklý. Makoma je hezkou ukázkou komiksové spolupráce, a i když se skalním fanouškům nemusí nutně líbit, je dobře, že se dočkala i českého vydání.

Pražský upír otevírá i u nás další kapitolu vývoje slavné komiksové postavy. Mignola předáním pomyslného žezla překročil vlastní stín a dal Hellboyovi možnost znovu se nadechnout a nabrat novou sílu a příležitost pokračovat. Je jen otázkou, zda se jeho osobnost ukáže tak životnou jako třeba Batman, o kterém se příběhy píší už více než sedmdesát let.