Americkému undergroundovému komiksu se v českých knihkupectvích příliš nedaří. Nakladatelé občas zkusí některé současnější autory, ale obvykle od toho rychle utečou, na klasiky se nedostane vůbec (i takové veličině, jako je Robert Crumb, česky nevyšla ani jedna kniha, nepočítáme-li biografii Franze Kafky, kde však nad komiksovými pasážemi převažují ilustrace). Naštěstí někteří slavní kreslíři té éry se k českým čtenářům dostanou alespoň díky svým novějším pracím, které se přibližují americkému mainstreamu.

Tak je to i s Richardem Corbenem (nar. 1940), jedním z věhlasných kreslířů sedmdesátých let, kdy americký komiksový underground zažíval nejlepší časy. Corben se později nezdráhal přijímat nabídky velkých nakladatelů a v posledních dvou desetiletích kreslil některé zavedené série, které se objevily i v Česku: Vetřelci, Hellblazer, Punisher, Hellboy. Ragemoor je z prací vydaných česky Corbenova asi nejvíce autorská: za prvé na ní spolupracoval se svým starým známým z undergroundu, Američanem s českými rodiči Janem Strnadem, za druhé jde o žánr, který byl a je Corbenovi nejmilejší, totiž horor.

A to horor starého střihu. Corben je obdivovatelem Poea a Lovecrafta a Ragemoor, který vyšel původně ve čtyřech sešitech v roce 2012, je poctou oběma. V první kapitole se setkáme s chátrajícím starým zámkem a jeho pobledlým majitelem,který jako by vypadl z Poeovy povídky Zánik domu Usherů, v dalších fázích příběhu se dostáváme do světa zřetelně inspirovaného Lovecraftovými povídkami Volání Cthulhu, Stíny nad Innsmouthem či Dagon. Do světa s jakousi ohromnou nadpřirozenou entitou, kterou je sám zámek Ragemoor, s ohavnými slizkými bytostmi, jež vykazují prvky lidského myšlení, a ve finále také s nekonečným soubojem dvou prastarých protikladných sil, které udržují křehký status quo. Do onoho podzemního válčení vstupují samozřejmě lidé se svými z hlediska věčnosti malichernými ambicemi, nakonec však – a v tom spočívá děsivost Ragemooru – se nadpřirozené moci podvolují. Scenárista Strnad přitom skvěle dávkuje odhalování rozsáhlého, málem mytologického pozadí, chytře převrací očekávání čtenářů, když to, co je jimi se shodě s hrdiny příběhu zpočátku vnímáno jako hrozivé a nebezpečné, se nakonec ukazuje jako jediná ochrana před děsy mnohem horšími.

Oba autoři umějí připravit napínavé a hrozivé okamžiky, zároveň si však nad syžetem hororových sešitů dvacátých let minulého století udržují nadhled. Corben zvolil svou typickou (jen na dnešní poměry nezvykle černobílou) kresbu s jakoby zakrslými lidskými postavami (nápadné je to především v poměru velikosti hlavy k tělu či dlaně k paži), takže kresby místy působí spíše jako humoristické karikatury než jako obrázky k hororu, Strnad pro změnu připravil několik momentů, které vyvolají pobavený úsměv; včetně závěrečné pointy. Je to pochopitelné – v jednadvacátém století už nelze vypjatou hrůzu klasických hrůzostrašných povídek s vážnou tváří napodobovat.

Ragemoor je vzpomínka jak na období zrození hororového žánru, tak na volnost undergroundového komiksu. To první zná český čtenář docela dobře, k tomu druhému může být Ragemoor pootevřenými dveřmi. Podle vyjádření majitelů Comics centra se Ragemoor prodává nad očekávání dobře, přestože u nás horory (ani v literatuře) nemívají valný úspěch. Corben se v poslední době vrhl na adaptace Poeových povídek, v minulosti se věnoval kromě hororu také fantasy (proslavila jej zejména fantasy série s erotickými prvky Den). Bylo by hezké, kdyby mu Ragemoor umetl cestu do českých knihkupectví – nejenom skrytému pod hlavičkami populárních masových sérií.