Voyeuři a amatérští superhrdinové
Kick-Ass, česky Nářez, je komiks, u kterého zatím není jisté, jestli se jedná o pouhou hříčku, nebo o další z přelomových děl. Námět totiž svérázně variuje motiv legendárních Strážců Alana Moora. Na co však šel Moore před čtvrtstoletím s úctou, jde dnes skotský komiksový tvůrce Mark Millar s baseballovou pálkou.
Kick-Ass, česky Nářez, je komiks, u kterého zatím není jisté, jestli se jedná o pouhou hříčku, nebo o další z přelomových děl. Námět totiž svérázně variuje motiv legendárních Strážců Alana Moora. Na co však šel Moore před čtvrtstoletím s úctou, jde dnes skotský komiksový tvůrce Mark Millar s baseballovou pálkou.
V zásadě nejde o nic víc než o další komiks, který řeší vznik superhrdinů a okolnosti, za kterých se na světě objevili. Na rozdíl od ostatních děl (s výjimkou parodií) se ale vůbec poprvé obleče do neoprenu někdo, kdo nemá ani ty nejmenší předpoklady, aby se stal superhrdinou. Dokonce se ani nejedná o fetišistického devianta s puzením převléci se do obepnutého úboru, jak jemně naznačuje Moore.
Podle Millara není potřeba nic víc než skutečná láska ke komiksům, špetka smyslu pro spravedlnost a pořádná dávka naivity. Millar přitom v zásadě nepíše jiný příběh, než psal Alan Moore, ani podle něho neexistují lidé s nadpřirozenými schopnostmi, avšak lidí s odhodláním je podle něj dost. Rozdíl mezi oběma komiksy nespočívá ani tak v přístupu (v Mooreově případě spíše zahloubaný, v Millarově sarkastický), ale v době vzniku.
Millar naplno využívá možnosti 21. století, a tak se tvůrcem superhrdinů nestanou profesionální reportéři, ale sami lidé, kteří je potřebují nejvíce. David, frustrovaný teenager, se rozhodne, že od základů změní svůj život. Být superhrdinou je skvělé a navíc se tak dá určitě ulovit spousta holek. První superhrdinský pokus ale nedopadne nijak slavně. David se snažil zastavit tři podobně staré grázlíky se spreji. Marně. Pobodaného jej ještě ke všemu srazí auto. Do nemocnice se záhadně dostane nahý bez svého kostýmu, takže jeho vlastní předpověď („Táta mě zabije…“) se nevyplní.
Ale David je věrozvěst, šiřitel mstitelského evangelia. Kdokoli jiný by podobné snahy vzdal, on je ale pro věc příliš zapálený (a navíc nemá nic lepšího na práci), než aby vycouval. Jakmile sroste a zahojí se, vydává se zpátky do ulic, kde jej tentokrát zachytí na své mobilní telefony celý dav lidí, jak se ve snaze zachránit jakéhosi nebožáka pere s gangem Portorikánců. I přes další výprask je právě tento okamžik klíčový.
Video pořízené kýmsi z bezejmenného davu se objeví během několika hodin na internetu a obletí svět. Kdyby měl Ježíš Youtube, měl by to daleko snadnější. Ke zrození legendy stačilo pár hodin a u Nářeza (jak Davida rychle všichni přezdívají) se projeví mesiášský komplex a on začne pociťovat zodpovědnost za celý svět. A kromě toho se mu pochopitelně líbí, že i když je ve skutečnosti daleko větší loser než Clark Kent, jako Nářez má na internetu tisíce fanoušků a – to hlavně – fanynek.
Netrvá to dlouho a po ulicích se začínají prohánět další maskovaní lidé, kteří se snaží činit dobro. Když se ale při jedné z akcí objeví malá Zabijačka (něco mezi Johnem Rambem a vílou Amálkou) a její Taťulda, začíná jít do tuhého. Přibude totiž zbraní a profesionálního přístupu. O superhrdiny se začne zajímat nejen policie, ale hlavně místní mafie.
Posledním ze „superhrdinů“ vystupujících v komiksu Kick-Ass je nečitelný Zuřivec, který se s Nářezem spojí, aby spolu činili dobro dohromady. Nejzábavnější z celého komiksu ale přitom nejsou ani tak bojové scény (kterých zde najdeme dost a to od těch opravdu „ujetých“ až po vážně dobré), ale sledování šílenství, které superhrdinové vyvolávají na internetu a v komiksových obchodech. David sleduje prodej triček se svým jménem, komunikuje se svými fanoušky na internetu a je první popovou ikonou, která pro svou slávu skutečně krvácí někde v temných uličkách.
Poselství komiksu Kick-Ass je naprosto jasné – lidé pro senzaci spolknou cokoli. I kdyby se měli dívat, jak někdo někomu pomalu rozbíjí hlavu baseballovou pálkou. A pak jsou tu ti, kteří jim senzaci rádi poskytnou, i kdyby kvůli tomu měli zemřít.
Zatímco Alan Moore si pokládal otázku „Kdo střeží strážce?“, u Millara bychom ji mohli parafrázovat na „Kdo strážce sleduje?“ Odhlédneme-li od grotesknosti celého díla, nezbývá než si přiznat, že Millar uhodil hřebíček na hlavičku a velmi trefně pasoval 21. století na věk voyeurismu.
Grafickou stránku komiksu Kick-Ass má na svědomí legendární kreslíř John Romita Jr., na jehož práci je v tomto případě jasně vidět, jak skvěle se u kreslení bavil. Nářez je vytvořen s nadsázkou, ale tak poctivě, jak je to jenom možné. Romita patří ke špičkám v branži superhrdinských komiksů, a tak si zřejmě práci na tomto netypickém dílku skutečně užil.