Superhrdinský komiks prý není pro intelektuály. Jenže i intelektuál musí na něčem vyrůstat, aby se jím stal. A tak ke slovu přijdou i komiksy od Marvelu. Díky počinu nakladatelství Semic v 90. letech máme i u nás první generaci vyrostlou na Spider-Manovi.

Dnešní „intelektuálové produktivního věku" už měli příležitost seznámit se v dětství s tím, co hltají američtí pubescenti k hamburgerům. U nás však Spider-Man a spol. patřili více k undergroundu než do mainstreamu jako za oceánem. Svět nakladatelství Marvel je tak pestrý a komplexní, že před ním musí smeknout skutečně každý (ať už akceptujeme všechny jeho podivné a místy skutečně úchylné složky nebo ne) a pro postkomunistické Česko byl přímo neskutečný.

V 90. letech se onen vesmír poprvé trošku otevřel – nijak zvlášť, zahlédli jsme jen zlomek – a všichni na to protržení komiksové panenské blány, včetně čtenářů Trondheima a Thompsona, s nostalgií vzpomínají.

Jenže stejně jako dospěli čeští intelektuálové, dospěl i komiksový svět za oceánem. Po Watchmenech a dalších zlomových komiksech už nejde řemeslo dělat stejně (řekněme stejně naivně) jako to bylo možné dřív. Jako dospěl třeba filmový žánr westernů, odrostly chlapeckým střevícům i hrdinové s bublinami.

To byl jeden z důvodů, proč na začátku tohoto tisíciletí přišel Marvel s velkou revizí, a proto vznikli Ultimates. Celá historie Marvelu znovu a pěkně od kořenů. Ovšem realisticky, bez chvalozpěvů na hrdiny a bez jejich oslavování. I oni jsou, jak před lety vysvětlil Alan Moore, jenom lidé, i když si před označení člověk přidávají předponu nad.

Ultimates zaplavili před pár lety komiksové obchody a stal se z nich hit. Pochopitelně by to nebyl Marvel, aby se řady složitě a bez jakéhokoli zřejmého řádu neprolínaly, ale i tak je příjemné, že nováček nemusí sledovat třicet, ale pouze několik málo let historie, která je navíc napsána svižněji a s daleko větším nadhledem.

Jedním z nejlepších tvůrců Ultimates je Mark Millar, který je sice Skot, ale i díky tomu mu nedělá problém zacházet s americkými hrdiny právě tak, jak si zaslouží. Není sice vyloženě škodolibý jako například Garth Ennis, ale i v jeho příbězích si to kostýmovaní panáčci pěkně „vyžerou".

Nakladatelství BB/art dalo šanci hrdinům, kteří tvoří samotnou páteř Ultimates. I přes text na záložce se komiks Nadčlověk přímo hemží těmi nejznámějšími a nejlepšími z marvelovského univerza. Ve výčtu hrdinů se dočítáme: Bojovník, který přežil svou dobu; Proutník a alkoholik v kovovém krunýři; Manželský pár v krizi; Levicový aktivista, který o sobě prohlašuje, že je nordický bůh a Zakomplexovaný vědec, který se občas proměňuje v lidožravé monstrum.

Kdo zná nakladatelství a továrnu na superhrdiny Marvel, už tuší, že se jedná o slavného Kapitána Ameriku, Iron Mana, Wasp a jejího manžela Pyma, které následuje blonďatý Thor. Zakomplexovaný a hladový je zelený Hulk.

Právě to jsou hrdinové, kteří pod vedením jednookého Furyho znovuzakládají superhrdinský tým S.H.I.E.L.D. Mají peníze, mají publicitu. Chybí už pouze soudržnost týmu a nějaký ten supernepřítel, na kterého by se mohli vrhnout a dokázat, že neplýtvají penězi daňových poplatníků (mají štěstí, že byli založeni ještě před velkou krizí).

Nebyl by to ale superhrdinský tým, aby si nějak neporadil – minimálně v hledání nepřítele, osobní problémy veřejnost nezajímají. Ovšem řešení nadlidí může být v zásadě nadlidsky pitomé. Právě takové se ale naskytne.

Mark Millar a jeho oblíbený kreslíř Bryan Hitch si vyprávění užívají s nepopiratelnou škodolibostí, která mění naivní svět Marvelu v daleko zábavnější a přijatelnější (i když o poznání nebezpečnější) místo. Pokud patříte k těm, kteří zlomili nad klasickou superhrdinskou týmovkou hůl, protože jsou pitomé a intelektuálně retardované, možná je tohle příležitost poopravit si názor. Pokud si však neužijete Millarovy Ultimates, neužijete si z tohoto žánru už skutečně vůbec nic.