Reakce Edgara de Bruina na komentář některých členů grantové komise MK ČR (Lidové noviny, 13. 3. 2010, Orientace):

K reakci pana Šofara bych rád připomněl, že článek jsem psal v součinnosti s literární agentkou Danou Blatnou a tlumočil jsem v něm znepokojení zahraničních nakladatelů nad tím, jak grantové řízení probíhá. Netýkal se tedy pouze autorů, které ve světě zastupuje agentura Pluh nebo které překládám do nizozemštiny – na rozdíl od Alexe Zuckera není můj překladatelský honorář závislý na tom, zda nakladatel dostane grant MK ČR. Vycházím z toho, že literární agentury a MK ČR (tím pádem i grantovou komisi MK ČR) pojí společný zájem, totiž šířit českou literaturu v cizině a zahraniční nakladatele v této činnosti pokud možno podporovat. Z reakce pana Šofara to ale skoro vypadá, že jsme pro něj protivníci, které je třeba za každou cenu veřejně setřít. V českých poměrech se dobře nevyznám, ale např. v Nizozemsku by takový postoj s členstvím v ministerské grantové komisi nebyl slučitelný.

Jádro mého článku tvořilo konstatování, že kritéria rozhodování jsou neprůhledná – nakladatelé si stěžují na to, že se předem nedá odhadnout, zda na grant mají šanci (a zda tedy vůbec má smysl, aby o něj žádali a čekali třeba i rok na vyřízení). Z citovaných reakcí nakladatelů vyplývá, že tu vidí zásadní rozpor v podmínkách pro udělení grantu, jak jsou formulovány v materiálech MK ČR k žádosti o grant, a blíže nezdůvodněným zamítnutím. Říkají vlastně: náš projekt všechny podmínky pro udělení grantu splňuje, a přesto jsme ho z neznámých důvodů nedostali.

Členové komise se k tomuto problému bohužel nevyjadřují. Jen zpětně vysvětlují, jakými motivy se při rozhodování o tom kterém titulu řídili (přičemž se ukazuje, že každý z nich uvažuje trochu jinak, mnohdy si důvody protiřečí: jednou se dbá na renomé nakladatele, jindy se dává přednost malému začínajícímu nakladateli před „velkým“...) – zahraniční nakladatelé ale české noviny nečtou, takže se to od nich ani teď nedozvědí. Argumentu Petra Posledního, že nakl. Residenz nedostalo grant na knihu Markéty Pilátové, protože už dostalo grant na jiný titul, nerozumím – podle údajů MK ČR jde o jeden titul v roce 2007 (přitom jiní nakladatelé získají grant třeba na šest titulů během dvou let).

Základ je ale v tom, že příklady, které jsem namátkou uvedl, měly jen ilustrovat neprůhlednost rozhodování. Nebylo mým cílem diskutovat o oprávněnosti jednotlivých případů. Z reakcí členů komise každopádně nevyplývá, že by určitá kritéria byla jasně stanovená předem. Naopak mimoděk uvádějí další příklady toho, že zveřejněné informace nejsou úplné a spolehlivé: pokud nakladatelství žádost o překladový grant na knihu Martina Šmause samo stáhlo, nemá figurovat mezi žadateli o grant; údaj o tom, že letos bylo uspokojeno 80 procent žádostí oproti 50 procentům v loňském roce, se z veřejně dostupných informací nedá vyčíst, protože seznam všech žádostí (včetně zamítnutých) a původně požadovaná výše grantu se, jak jsem už napsal, letos uvádí poprvé. Ani k rozporu v tom, že MK ČR určité autory vysílá do zahraničí, ale žádost o grant na překlad jejich knihy pak zamítne, se nikdo z členů komise nevyjadřuje. A tak mi nezbývá, než jménem zahraničních nakladatelů a všech, kdo se zasazují o šíření české literatury v cizině, zopakovat otázku: hodlá MK ČR podmínky pro udělení grantu v příštím roce zformulovat jasněji?