Román Vasyla Slapčuka (1961), renomovaného soudobého ukrajinského autora, přináší zajímavý vhled do rodinného života. A to nejen na Ukrajině, přestože mnohé reálie a zvyklosti jsou čistě ukrajinské. S humorným nadhledem, ale zároveň s citem pro lidské slabosti a strasti duší pozemšťanů autor ve třech částech díla předkládá pohledy na život tří osob z jedné rodiny: Stepana, nezaměstnaného třicátníka, kterému se žena vysmívá za neschopnost se postarat sám o sebe, natož o rodinu; nezvládnutelného synka Vovyka, kterého se rodiče „zbavili“ tak, že ho předali Larysině matce, která pro oba mužské členy rodiny představuje nejhorší monstrum pod sluncem; a manželky Larysy, která se svými kamarádkami Stepana cupuje na kousky, snaží se neztloustnout, nedovede se vyrovnat s tím, že zahnula manželovi…

Slapčukovi je vlastní lehký, ironický humor, s nímž se povznáší nad problémy každodenního života, protože nic není nemožné vyřešit ke spokojenosti všech zúčastněných. Skvělá psychologie zvláště syna Vovyka a jeho táty Stepana dává možnost nahlédnout do mužské duše, jejího uvažování a chápání mnoha věcí úplně jinak, než jak jsou zvyklé ženy. Vzájemná neporozumění a neshody mohou dle autora dojít nakonec šťastného konce, pokud zvítězí obyčejná lidská slušnost a schopnost odpouštět.