Je rok 1974, zářivé obelisky obou budov byly právě dokončeny a jednoho rána se ve výšce 400 metrů nad newyorskými ulicemi objeví lano – a na něm provazochodec. Francouz Phillippe Petit strávil na laně celých 45 minut, během nichž přešel mezi oběma mrakodrapy osmkrát. Pak jej samozřejmě zatkla policie, ovšem mezitím se stal celonárodní atrakcí.

Tento kousek sledují také postavy románu Let the Great World Spin – ten den se jim má všem změnit život. Hlavní postavou románu je Corrigan, který vyrůstá společně se svým mladším bratrem v neúplné rodině v Irsku. Když je Corriganovi patnáct, zmizí do Spojených států, kde jej bratr později najde, jak přežívá v nuzném bytě v newyorském Bronxu. Corrigan studoval v kněžském semináři a je z něj mnich, ovšem jeho nejčastějšími návštěvníky jsou místní prostitutky. Jednou z nich, která má samozřejmě dobré srdce, avšak špatného pasáka, je i Jazzlyn. Ta má jednoho dne předstoupit před soud kvůli drobnému kriminálnímu deliktu, ovšem soudce Salomon má ten den mnohem prominentnější kauzu – má totiž posoudit Petitův provazochodecký kousek. Jazzlyn i její matku proto bez průtahů pustí na svobodu. Po cestě domů mají však hodná prostitutka i bláznivý mnich Corrigan autonehodu, při níž oba zemřou. Viník z místa nehody ujede, ovšem nazítří se jeho žena Lara vydává pátrat po osudu obětí, narazí na Corriganova bratra a dá se s ním dohromady. Manželka soudce Salomona Claire mezitím zorganizuje skupinu matek, které ztratily ve Vietnamu syny. Jednou z matek je i Gloria, která bydlí ve stejném domě, kde bydlíval před smrtí i Corrigan...

Příběh románu je nadmíru komplikovaný, mnohé ovšem usnadňuje McCannův narativní styl – jednoduchý, lehký, místy s elegickým nádechem, v popisech střídmý, ale výstižný.

Kritici McCannův román okamžitě vybavili nálepkou "společenský román" – a mají pravdu. Let the Great World Spin je kniha o časech dávno minulých, o 70. letech v New Yorku, kdy se jih Manhattanu topil v penězích a moci (jejichž symbolem byly věže WTC), ale severem velkoměsta (Harlem a Bronx) zmítaly velké sociální a rasové problémy. V tomto smyslu lze mluvit i o souvislosti s 11. zářím: i McCannův román využívá symbolu WTC k portrétu doby.

Na McCannově románu najdeme mnoho záporů. Především jde o hojná klišé, a to jak charakterová (prostitutka s dobrým srdcem, bláznivý kněz, který pomáhá potřebným), tak dějová či místní (Irsko 70. let, kde má samotná matka co dělat s výchovou synů, z nichž ten starší už ve 14 letech začne popíjet). I samotný příběh připomíná už napsané – nejlepším příkladem zde budiž Ohňostroj marností Toma Wolfa, který popisuje úplně stejný protiklad severu a jihu New Yorku na konci 80. let minulého století. Dětství v Irsku pak připomene Franka McCourta a Andělin popel. Společenská groteska tu byl už v dílech Kena Kalfuse i Claire Messudové. Jednou větou: nic nového pod sluncem.

Faktem ovšem zůstává, že jde o jednu z nejvýznamnějších knih roku 2009. Amazon ji v červnu vyhlásil Knihou měsíce a McCann dokonce v listopadu obdržel jedno z nejprestižnějších literárních ocenění Ameriky, Národní knižní cenu.