Jednou z francouzských literárních novinek tohoto podzimu je i další kniha Delphine de Vigan, Les heures souterraines (Hodiny v podzemí).

Děj knihy se odehrává v Paříži, popisované jako chaotické velkoměsto plné lidí, kteří se den co den potkávají a míjejí. Jednou ze dvou hlavních postav románu je Mathilde, mladá vdova a matka tří dětí, která se po tragické smrti manžela pomalu naučila znovu žít. Velkou pomocí jí v tom bylo zaměstnání. Shodou okolností se ale situace v práci změní, Mathilde se jedinkrát vysloví proti názoru svého nadřízeného, a čeká ji za to krutá odplata – rázem se ocitá na okraji veškerého dění. Roztáčí se kolotoč ponižování a ústrků, který končí tím, že za ni podnik najde náhradu.

Druhým protagonistou díla je Thibault, lékař na volné noze, který denně cestuje za svými pacienty po celé Paříži a tráví tak hodiny v dopravních zácpách. Navštěvuje nemocné, kteří jej zavolají ze zdravotních důvodů, ale i lidi, kteří si prostě jen potřebují popovídat. Ani Thibaultův osobní život není jednoduchý. Má vztah s ženou jménem Lila, od kterého však očekává více než ona. Ve skutečnosti je drží pohromadě pouze sexuální pouto, i když on ji bláznivě miluje. Taková známost moc šancí na přežití nemá, časem se tedy rozcházejí – a to ve stejný den, kdy má podle kartářky Mathildin život významně změnit nějaký muž.

Čtenář tedy napjatě čeká, zda se tyto dva osudy v knize setkají, zda konečně oba hrdinové naleznou trochu štěstí. Oba dva totiž touží po tom samém – po někom, kdo by je mohl milovat. Samozřejmě se v rušné Paříži potkají, otázkou ale zůstává, zda se pouze neminou v davu…

Čistý a přesný styl knihy dotváří celkovou atmosféru nepřátelského a neosobního města. Dílo odkrývá důvody, díky kterým se lidé vydrží chovat jako řadoví vojáci či dělníci, kteří ve zběsilém tempu postupují s hlavou vztyčenou stále dál, navzdory náročným a často bolestivým okolnostem. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla je úsporný a popisy citů jen strohé. Stejně jako onen všední život velkoměsta a jeho oběti.

Po autorčině předchozím velmi kladně přijatém díle No et moi byl román Les heures souterraines očekávaný s velkým napětím. Obě knihy jsou si v mnohém podobné i dějově, nejdůležitějším prvkem je ale autorčin styl. De Vigan píše o každodenním životě, snaží se jej popisovat bez zbytečného přikrášlování, ale nezachází do patetického vykreslování nešťastných lidských osudů ani není surová. Právě v tom je spatřována největší kvalita jejích dvou knih, z nichž první byla v loňském roce oceněna Prix de Libraires. Letošní novinka měla na podobný úspěch dobře nakročeno: v Prix Goncourt se udržela až do posledního kola.

Rozhovor s Delphine de Vigan, kde autorka popisuje, jak kniha vznikala: www.youtube.com
Na stránkách www.evene.fr je mj. ke stažení i úryvek z knihy