V nakladatelství Academia vychází paměti sedmihradského lékaře Miklóse Nyiszliho na koncentrační tábor v Osvětimi nazvané Byl jsem Mengeleho asistentem. Autor byl do tábora transportován spolu s manželkou a dcerou v roce 1944. Hned po příjezdu byl od rodiny oddělen a díky své doktorské kvalifikaci a kvalitní němčině se stal lágrovým doktorem a patologem, jehož přímým nadřízeným byl německý důstojník SS a vedoucí lékař tábora Josef Mengele. Poté, co se proslulý „anděl smrti“ přesvědčil o Nyiszliho schopnostech, zařídil pro něho samostatnou pitevnu a začal ho využívat pro své děsivé pokusy.

Autor zachycuje přesným a věcným pohledem každodenní život a práci tzv. sonderkomanda, skupiny prominentních vězňů, kteří sice oproti ostatním vězňům žili ve znatelně lepších podmínkách, ale jejich hlavním úkolem bylo spalovat mrtvá těla vězňů, mezi nimiž se objevovali i jejich blízcí. Od začátku navíc věděli, že každý člen komanda nepřežije více než čtyři měsíce. Nyiszli velmi přesně dokumentuje chod v jednotlivých budovách tábora, podává odborné popisy operací i pitev a zkoumá chování důstojníků SS, především však projevy a práci Josefa Mengeleho. Čtenáři se zde nabízí autentické svědectví o Mengeleho hrůzných experimentech, ať již se týkaly výzkumu dědičnosti na dvojčatech či snahy za každou cenu podložit méněcennost židovské rasy, mnohdy průhlednými a nevědeckými praktikami. Zároveň se před ním poodhaluje osobnost uhlazeného, krutého pseudovědce, jehož jediným životním posláním byly rasové výzkumy a který považoval vězně za pouhý laboratorní materiál.

Text se pohybuje na hranici deníku a vědeckého spisu. Ačkoli se nejedná o primárně literární text a Nyiszliho zjevná motivace byla pouze podat zprávu o tom, co se v jednotlivých budovách gigantického tábora dělo, stvořil autor velmi čtivý, napínavý text. Celou knihu prolíná mrazivá atmosféra nepochopitelného lidského zla a všudypřítomné smrti. Nejtěžší momenty četby nám však pomáhá překonat Nyiszliho odvaha a snaha zachovat si v každé situaci chladnou hlavu a nadhled.