S univerzitou v Oslo se Uri rozloučila kvůli sporům se svým nadřízeným, její poslední román však rozhodně není osobním vyřizováním účtů. Vlastní zkušenost autorky mu ale dodává na síle a kontroverznosti, jak ukázalo i rozpačité přijetí knihy v Norsku, kde se mnozí recenzenti neubránili pokusům dosadit za románové postavy jejich reálné předobrazy.

Tři kolegové z fiktivní katedry futurolingvistiky bojují všemi zbraněmi o autorství projektu, který přinese jeho tvůrci profesní uznání i značné finanční prostředky. Už předchozí knihy (Dyp rødt 315, Honningtunger, Engel av nylon) ukázaly, že Uri svým psaním ráda dráždí. Ženy trpící řadou pikantních úchylek a neuróz tentokrát vystřídaly slabůstky profesorů a docentů. Rivalita, závist, podvody, pomluvy, protekce a sexuální vztahy na pracovišti se nevyhýbají ani univerzitě, kde tak jen zdánlivě působí ti nejlepší z nás.

Síla románu Ti nejlepší z nás netkví v samotné zápletce, ale v desítkách vedlejších postav, které procházejí chodbami univerzity a setkávají se na vědeckých konferencích. Uri vykresluje vysokoškolské pedagogy a vědce jako závistivé postavičky, které v kantýně pomlouvají úspěšnějšího kolegu pyšnícího se novým článkem v zahraničním časopise, nebo které na večírku nevraživě pozorují kolegu, jenž prý aspiruje na stálé pracovní místo.

V románu Uri zúročila svou lásku k lingvistice, která jí posloužila i jako obraz odtrženosti univerzitních kabinetů od reality. S jemnou ironií popisuje Uri zapálení lingvistů pro obor a přesvědčení o důležitosti jejich vědeckého bádání. Koho by přeci nezajímalo, jak bude vypadat dialekt v nově se rodící čtvrti Osla v okolí budoucí opery, nebo kudy se bude ubírat vývoj silných sloves.

Román Ti nejlepší z nás je čtivě a vtipně napsaná kniha, která chce trochu rozbouřit poklidné univerzitní kruhy. Český čtenář nezatížený znalostí poměrů na norské univerzitě není nucen srovnávat román s realitou a může se nechat bavit, příběhem i jazykem.