Jussi, hlavní postava a vypravěč románu, od klukovských let s obdivem vzhlíží ke svému strýci a touží se mu vyrovnat. V dětství i později v dospělosti. Strýc Olli je sice jen o deset let starší než on, zato se vyzná a ví, jak to ve světě chodí. Není proto divu, že se z pozice staršího a zkušenějšího rozhodne svého synovce vyléčit z nežádoucí nesmělosti a plachosti. Jenže na strýcovy plány není vždy spolehnutí, v jeho společnosti člověk zmešká vlak i leccos jiného.

Kniha je rozdělena do tří částí, každá zachycuje pouze krátký výsek z Jussiho života. První část nás zavede do počátku osmdesátých let. Je léto, v domě umírajícího dědečka se sešla rodina. Dědeček prohlásí, že chce vidět svou rakev a mezi příbuznými se kvůli tomu strhne bouřlivá hádka. Mladičký Jussi a strýc Olli odjíždějí do města rakev obstarat. Cestou ještě přiberou strýcova kamaráda Myrskyho. A ukáže se, že koupit rakev a v pořádku ji přivézt domů není jen tak.

Druhá část se odehrává v roce 1994. Jussi je už ženatý a má malého syna. Nicméně trpí chronickou nespokojeností. Má pocit, že žije pod ochrannými křídly své v mnohém vitálnější a energičtější ženy. A rád by se vymanil. V tu chvíli dostane od strýce Olliho pozvání na víkend, na pánskou jízdu, že si spolu pořádně zarybaří. Na rybaření však nedojde. Jussi po příjezdu na místo zjišťuje, že kromě strýce dorazil i jeho kamarád Myrsky a dvě mladé ženy. Společnost je už značně opilá, kořalka a víno tečou proudem. Bujarý večírek málem skončí tragédií. Zatímco strýc s Myrskym soupeří o přízeň jedné z žen, druhá žena se pod vlivem množství vypitého alkoholu a v návalu žárlivosti pokusí o sebevraždu. Jussi se postará o její převoz do nemocnice a rozčarovaný odjíždí domů. Možná o svém strýci ztratil část iluzí, ale i nadále v něm vidí opravdového muže, hrdinu a svérázného filozofa, jemuž by se rád podobal.

Ve třetí části Jussi žije sám, je mu téměř čtyřicet, je rozvedený. Jeho život se smrskl na přejíždění z prázdnotou zejícího bytu do klimatizovaného kabinetu na fakultě a zpátky. Strýc Olli se ho snaží přesvědčit, že nabytá svoboda je právě to, co Jussi potřeboval. Že právě teď mu začíná opravdový život. Jussi by mu rád věřil a možná mu i částečně věří, ale zároveň vidí, nebo aspoň tuší, že alkoholem a nezřízeným životem zdevastovaný strýc se už řítí do nevyhnutelné záhuby.

Román Strýčkova ponaučení z roku 2006 je prozatím Tamminenův nejúspěšnější počin. Jak čtenářsky, tak v očích kritiky. Autor v něm naplno využil postupy, které si vyzkoušel už v dřívějších prózách. Tedy takřka minimalistickou úspornost, situační komiku, cit pro ostrý střih a načasování zvratů, živé dialogy i schopnost stručně vystihnout charaktery hlavních postav. Kniha v roce svého vydání po zásluze pronikla do šestice nominovaných na nejprestižnější finskou literární cenu Finlandia.