Román Purpurové řeky (Les rivières pourpres) ve Francii získal cenu čtenářů za nejlepší detektivní román roku 1998 RTL/Lire a byl podle něj natočen stejnojmenný film (Jean Reno). „Francouzský Stephen King“ při jeho psaní využil zkušeností ze své novinářské praxe. Provází čtenáře nádherným prostředím francouzských Alp, napíná ho až do posledních stránek, kde mu konečně odhaluje ohromující tajemství purpurových řek.

Do češtiny byl román přeložen Dagmar Slavíkovskou, která pro nakladatelství Alpress pracuje pravidelně. Mezi její překlady patří např. romány Marianna a neznámý Toskánec (Juliette Benzoni), Miláčku, posloucháš mě? (Nicole de Buron), sci-fi dílo Hněv (Denis Marquet), historický román Chrám miliónů let (Christian Jacq) i populárně-naučná publikace Data, která změnila svět (Pierre Miquel). Redakční úpravy Purpurových řek se zhostila Věra Šmajstrlová z nakladatelství Alpress. Kniha vyšla v edici Klokan, která českým čtenářům zprostředkovává překlady zahraničních beletristických děl.

Purpurové řeky jsou velmi čtivým románem. Navzájem se prolínající vyšetřování dvou policistů, šokující obrazy, neustálé zvraty a množství informací, které je třeba při čtení vstřebat spolu s netrpělivým očekáváním konečného rozuzlení, čtenáři příliš nedovoluje podrobněji zkoumat jazykovou stránku překladu. A to je možná dobře. Kniha se v češtině čte pěkně zejména proto, že je napínavá, – čtenář má tendenci přeskakovat slova i věty, a pár vad překladu tak lehce zanikne. Při bližším zkoumání jich ale objevíme celkem dost.

Překladatelka se na několika místech až příliš držela francouzské syntaxe. V českém textu působí rušivě hlavně velké množství dvojteček. Ty jsou pro francouzské texty (i beletristické) typické, v těch českých však někdy působí, jako kdyby se autor nechtěl zdržovat vypisováním důvodových i důsledkových vztahů, které dvojtečka signalizuje:
… V tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného: z pravého oka se skutálela slza, pomalá a průzračná. Komisař sebou rozrušeně trhl: ten mrtvý plakal… (s. 27)
… Alors se passa l´impossible : une larme, lente et claire, coula de l´oeil droit. Le commissaire eut un sursaut révulsé : ce visage pleurait…(s. 29)

V tomto případě se dvojtečka vyskytla dokonce dvakrát v po sobě následujících větách. Jindy zase překladatelka sice dvojtečku vynechala, ale pro změnu okopírovala francouzskou syntax tak dokonale, až změnila smysl věty:

… Sur un côté face, un petit liseré en cuivre encadrait une étiquette marquée à l´encre: « Sertys »…(s. 195)
… na přední straně byl v malém dřevěném rámečku štítek, označený inkoustem „Sertys“… (s. 192)

Z českého překladu bychom, bez znalosti kontextu, nabyli dojmu, že „Sertys“ je druh nebo značka inkoustu. Ve skutečnosti se jedná o jméno osoby, jejíž spis se nacházel ve složce s tímto štítkem. Z originálu to vyplývá naprosto jasně.

Kopírována není pouze syntax, překladatelka si z originálu půjčuje i slova. Některé kalky jsou ale na samé hranici srozumitelnosti. Tak se napříkld dočteme, že mrtvý měl na prstech „digitální linie“ (les crêtes digitales) místo linií papilárních, překvapí nás zmučené „orbity“ (ses orbites déchirées) či jsme vybízeni k obdivování ženských „forem“, což mají bez pochyby být ženské tvary či křivky. Zajímavé je i několikrát použité oslovení „tatíku“ (papa), povětšinou v situaci, kdy se policista snaží získat informace od osoby, na kterou míří nabitou zbraní a jež si od něj kromě zmíněného oslovení vyslechne i celou řadu hrubých výrazů. Domnívám se, že např. české „kámo“ by v tomto případě bylo poněkud vhodnější. Další zajímavé oslovení je „slintala“ (baveux). Pokud bychom v překladu chtěli zachovat hru s významem slova, dala bych přednost tvaru „slinta“.

V knize lze najít i některá ne příliš dobře stylisticky zvládnutá místa. V české verzi se například setkáme s dvakrát použitým novotvarem „nedokrevná světla“. I když výraz zní zvláštně, připusťme, že v knize má své místo (vzhledem k tomu, že purpurové řeky jsou vlastně tepny a žíly lidského těla). Grangé má ale na stejných místech dva různé výrazy (lumière exsangue, lampes anémiées) s podobným významem, to samé by tedy mělo být dodrženo i v češtině.

Dále pak autorka překladu občas zapomíná na český pořádek slov ve větě:
… ale čeho se vlastně ti lidé dopustili, že byli za to redukováni na pouhý odlesk… (s. 269)
…Rémy Caillois měl pětadvacet let… (s. 31)
… bere na sebe pomstu psychopata, ale já jsem si jist, že kromě svých obětí nechce nikomu ublížit… (s. 293)

V prvním případě by navíc sloveso redukovat mělo být v dokonavém vidu. Podivné je zbytečné zdůraznění deminutiva přívlastkem „malý“ (na malém kartonku) tam, kde se ve francouzštině zdrobnělina nevyskytne vůbec (sur une fiche cartonnée).

Zajímavý je i přístup překladatelky Slavíkovské ke zkratkám. Některé nechává nepřeložené, a to i když jsou českému čtenáři neznámé (s. 23: bývalý slavný muž RAID, bývalý komisař BRB). Pokud je v originálu zkratka vysvětlená, je vysvětlivka i zkratka přeložena do češtiny (s. 27: nadřízená instance BPK – Brigády pro potírání kuplířství v Paříži). Jinde je zase zkratka pouze vysvětlena:
… c´est pourquoi le procureur et moi avons décidé de cosaisir le SRPJ de Grenoble et la SR de la gendarmerie nationale… (s. 30)
… proto jsme se prokurátor a já rozhodli přizvat soudní policii z Grenoblu a četnickou pátračku… (s. 27)

V této větě je mimochodem výraz „prokurátor a já“ zase doslovně přeložený z francouzštiny. V češtině by znělo lépe „proto jsme se s prokurátorem rozhodli…“.

V knize se vyskytují i vyloženě špatně přeložené pasáže:
… qui venait sans doute d´être tué dans le glacier… (s. 196)
… pravděpodobně zavražděného v ledovci… (s. 193)

… le capitaine articula, la voix lasse… (s. 247)
… kapitán unaveně ráčkoval… (s. 240)

Sloveso „ráčkovat“ v překladu francouzského textu zní poněkud překvapivě, nelogicky. Kapitán prostě jen „zřetelně vyslovoval“, o ráčkování tu není ani zmínka. Pokud si ho do věty samovolně dosadíme, kapitánovi tím vnutíme vadu řeči!

Na straně 285 najdeme překlep: „uškrcen kablem“ (= kabelem). Nepochopitelná je pak zněna jména jedné postavy. Ve francouzštině se mladý policejní poručík jmenuje Joisneau, v českém překladu se z něj stává Junot.

Purpurové řeky tedy nejsou přeloženy úplně dokonale, některým chybám by mohla zabránit pečlivější korektorská a redaktorská práce, jiným větší pozornost při překládání. Čtenářům to však snad nezabrání v tom, aby si četbu užili do poslední stránky.