Snad je to už trochu otřepaný výrok, ale naše bytí je jakousi cestou, která nás vede z místa na místo. Nebo, jak mnozí míní a věří, na konci cesty dojdeme opět tam, odkud jsme vyšli. A jestliže se vrátíme zpět, do téhož bodu, v němž naše cesta začala, znamená to, že opsala kruh, který se tím uzavřel.

Kruh je mimo jiné důležitým buddhistickým symbolem, zejména v japonském zenovém buddhismu. Kruh namalovaný jediným tahem štětce představuje vždy otevřenou mysl, cestu vedoucí k prozření; nulový a třístý šedesátý stupeň uzavřeného kruhu spolu vlastně splývají.

Jednou z nejvýraznějších osobností zenového – nebo v původní čínské variantě svého názvu čchanového – buddhismu byl opat Lin-Ťi, o jehož putování a myšlení v mladých letech si může čtenář udělat obrázek, pokud si přečte knihu Az ifjú Lin-csi vándorlásai (Putování mladého Lin-Ťiho). Je to už druhý útlý svazek, ve kterém László Sári, vynikající maďarský tibetolog, zasvěcený znalec buddhismu a orientální kultury, předkládá zájemcům vzpomínky mnicha Šu-La-Ce na jeho mistra, tentokrát na mistrova mladá léta. (První díl vydalo v českém překladu pod názvem Ranní rozhovory v klášteře opata Lin-Ťiho pražské nakladatelství Malvern v roce 2005.)

Mladému Lin-Ťimu se podaří urazit dlouhou cestu, i když co do času na ní stráveného (putování trvá přibližně jeden rok) a prochozeného prostoru (autor, když odhlédneme od několika poutníkových výstupů na horské velikány, vzdálenosti příliš nezdůrazňuje, podle všeho jim nepřikládá velký význam) nepodává bůhvíjak rekordní výkon. Tím úctyhodnější je však jeho vnitřní cesta, během které se Lin-Ťiho osobnost dopracuje od mladého muže potýkajícího se s množstvím pochybností a otázek k široko daleko proslulému opatovi, který učí, ačkoli vůbec nemá v úmyslu někoho učit, a používá k tomu širokou paletu prostředků, od pohlavků, ran uštědřených holí a výkřiků až po verše, slova zbavená všech příkras a mlčení. Jakkoli se to třeba zprvu nezdá, i v tomto smyslu se kruh uzavírá, vždyť Lin-Ťi neprodělává nijak radikální změnu; pouze nachází sám sebe a stává se tím, kým v hloubi svého já vždycky byl.

Jednotlivá zastavení Lin-Ťiho pouti jsou čtenáři líčena v obdivuhodně poetickém stylu. 81 zastavení dává dohromady 81 kraťounkých epizod a každá z nich je sama o sobě čtenářským zážitkem. Získáme z nich cenné znalosti o bezcennosti všech znalostí. Kromě poetického náboje a humoru je jejich hlavní předností nemilosrdná upřímnost, s níž pojednávají i o mlhavějších a temnějších (z hlediska Evropana přímo tragických) stránkách lidského života. Ačkoli každá ze zmíněných 81 epizod obstojí jako samostatný celek, přesto je spojuje několik motivů, které se pravidelně vracejí – jsou to kupříkladu Lin-Ťiho snové výlety do Nebeské říše nebo opakovaná setkání s rozcuchaným taoistou, který Lin-Ťiho občas provází jako jeho spolucestovatel a částečně i učitel.

Milovníkům kultry Dálného východu – začátečníkům i pokročilým – přinese četba této knížky zcela jistě potěšení. Z každé stránky na nás dýše typické buddhistické neusilování, vlídnost a moudrost. Text podává graciézně i ty nejzávažnější myšlenky. A i když Lin-Ťi rád tvrdí, že slova jsou jen otrocká jha, která nám brání dopídit se pravé podstaty věcí, nebudeme litovat, jestliže slovům obsaženým v této knize dopřejeme sluchu.