Zhruba jednou do roka u nás vyjde batmanovský komiks, který je potřeba komentovat. Jednoroční interval zřejmě vydavatelé naordinovali po zralé úvaze. Prvním důvodem bude šetření střelivem a tím druhým je fakt, že by čeští fanoušci větší koncentraci nemuseli unést a přežít ve zdraví.

Vzhledem k úctyhodné délce života batmanovské legendy (za půl roku oslaví sedmdesátiny) se musí počítat s tím, že v tisícovkách komiksových čísel bude spousta vaty a balastu. Je ho určitě většina. Jenže podle stejného vzorce se dá předpokládat i to, že se čas od času podaří stvořit dílo, které zapadne do takzvaného kánonu postavy.

Takové příběhy nevznikají často, ba vznikají velmi zřídka. Když je ovšem někdo napíše, stanou se neměnnou součástí Batmanova vesmíru, jedním z přikázání, přes které prostě nejede vlak a musí se s ním počítat. Autory podobných příběhů jsou např. Frank Miller (Návrat temného rytíře a Rok jedna) nebo třeba Alan Moore (Kameňák). Jenže jsou i další, kteří to zvládli. Takoví, kteří dokázali umístit svoje komiksy na gothamský Olymp.

Jedním z podobných tvůrců je i Jeph Loeb, kterého znají čeští fanoušci zejména z batmanovského kompilátu Ticho. Ten je ovšem jen slabým odvarem komiksu Dlouhý Halloween, který nekreslil popově rozjásaný Jim Lee (nejčastější Loebův spolupracovník), ale čistý a jasně, přitom však ponuře kreslící Tim Sale. Dlouhý Halloween volně navazuje na Millerův Rok jedna. V tom se probíral Batmanův začátek (předlohou filmu Batman začíná). Halloween řeší, co se děje poté, kdy se Batman stane součástí Gothamu (tím, že to nebudou hezké věci, si můžete být jisti).

Dlouhý Halloween byl „tak trochu“ předlohou i poslednímu snímku o Batmanovi s názvem Temný rytíř. Více než linku děje si však zachoval spíše temnou atmosféru a jednu ze základních premis, kterou Loeb v komiksu přednáší. Od dob, co se objevil Batman, jako by Gotham přitahoval nejbizarnější a nejšílenější zločince ze všech koutů světa. Batman se stává lampou, která vysílá temné světlo a láká k sobě ty nejhorší. Ještě jednu součást děje si ale z Dlouhého Halloweenu Temný rytíř vzal. Zrod padoucha jménem Two Face, který byl dříve, než došlo k nehodě, jež mu zničila polovinu obličeje, státní zástupce Harvey Dent. Jak k tomu podle Jepha Loeba došlo, se ovšem dozvíme až ve druhé knize.

Ani první část příběhu však není bez překvapivého a silného děje. Loeb nikdy nešetřil na zapojení celé kumpanie nepřátel, se kterou se musí Bruce Wayne alias Batman utkat. V noirově laděném vyprávění jde sice na první pohled hlavně o boj s mafiánskými rodinami, ale souběžně se všichni snaží zjistit, kdo je hlavní padouch, kterého gothamská média přezdila na Svátečního vraha. V první knize se ale odhalení nedočkáme. Přitom je to informace, po které pase nejen Batman a policie na straně jedné, ale také mafiánské rody a Joker na straně druhé. Z děr Gothamu zkrátka vylézá ta nejhorší havěť, aby nejen netopýřímu muži ukázala, co je to skutečně Dlouhý Halloween.

Pro kompletní dokreslení atmosféry nesmí chybět ani milostná zápletka. Jak Bruce Wayne, tak Batman musí řešit milostný život. To je vždy minimálně o dva vztahy navíc, než by se temnému rytíři hodilo. A když už se jedná o takový superpříběh, ujmou se Brucova srdce hned dvě super ženy. První část Dlouhého Halloweenu ještě více zašmodrchávají Catwoman a Poison Ivy.

Loeb za pomoci Saleho ze všech těchto střípků vystavěl prvotřídní detektivku, na jejíž řešení si budou muset čeští fanoušci počkat, dokud nevyjde druhý díl. Naneštěstí hrozí, že si do té doby uhryzají prsty samým napětím až ke třetímu článku. Jak pak budou otáčet stránky, aby se konečně dozvěděli, jestli je Svátečním vrahem Harvey Dent nebo někdo jiný, je poslední záhadou, kterou Dlouhý Halloween přináší. Na konci prvního dílu tedy nevíme nic kromě toho, že tohle je skutečně jeden z těch příběhů, které posunují batmanovskou legendu zase o krok dál.