Se Supermanem je těžké pořízení. Problém téhle postavy spočívá v tom, že je příliš super. Jedná se totiž o superkladnou personu s dosti přepálenými superschopnostmi. Dokáže chytit letící kulku, běžně létá v meziplanetárním prostoru, má rentgenový zrak… a ve výčtu jeho nadlidských charakteristik by šlo pokračovat. Co takovému aktéru děje postavit do cesty za překážky? S čím přijít, aby v jeho dobrodružství vůbec mohla existovat zápletka? Scenárista Jeph Loeb spolu s kreslířem Timem Salem přišli se svou odpovědí na tyto otázky v podobě sešitové série nazvané Superman v každé roční době.

První stránky souborného vydání naznačují, že se nebude jednat o klasický superhrdinský komiks s dominantní akcí. Prolog knihy místo toho vizuálně napodobuje fotoalbum plné černobílých momentek starosvětsky zachycujících život na zapadlé farmě v Kansasu. Právě tady končí střední školu mladý Clark Kent. Vedle obvyklých starostí dospívajících se musí tenhle teenager popasovat s tím, že uzvedne jednou rukou traktor nebo se dokáže vznést do oblak. Poměrně záhy děj začne střídat venkov s diametrálně odlišným prostředím futuristického velkoměsta Metropolis. Zde se Clark Kent živí psaním pro noviny Daily Planet. Jakmile se ale objeví nebezpečí, zjeví se hlavní postava ve svém superhrdinském převleku s ikonickým "S" na prsou, a to se pak začnou dít věci!

Superman v každé roční době si odbyl světovou premiéru v roce 1998. Tedy v čase mezi tím, co autorům vyšly ceněné opusy Batman. Dlouhý Halloween a pokračování Batman. Temné vítězství; oba opakovaně vyšly i česky. Na ploše titulních čtyř ročních dob sledujeme začátky kariéry Supermana z pohledu kvarteta lidí, kteří zásadně ovlivnili Kentův život.

Existuje úsloví: Moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně. Clark Kent, vzdor své moci, zůstává obyčejným mladíkem z Kansasu. Těžko najít člověka, který by tyto dvě charakteristiky dokázal v sobě se ctí vybalancovat. Jiní by se nejspíš vydali na dráhu zločinu jako Lex Luthor nebo by potlačili svou lidskou stránku ve prospěch té téměř božské. To se stalo třeba v případě doktora Manhattana ze Strážců. Jeph Loeb naivní konstrukt postavy z konce třicátých let minulého století zpracoval do údivu, že někdo takový může existovat. Výsledkem je neokázalá pocta, která se vyhýbá kýči, dobře dávkuje patos a nebuduje krkolomné zápletky tak časté u tohoto komiksového žánru. Ano, i v tomto svazku najdeme pasáže, jak Superman holýma rukama zastavuje letící balistickou střelu nebo rychlovlak, ale nadto scénář dokáže dát prostor celé dvojstránky na zdánlivě banální okamžik, kdy Clark s otcem sledují východ slunce a junior na otázku: „Tobě se ten pohled nikdy neomrzel?“ dostává od táty lakonickou odpověď: „Ne. Zatím ne. Nejspíš ani neomrzí."

Mne zas nejspíš nikdy neomrzí obrázky, které pro kreslený seriál vytvořil Tim Sale. Velká část americké mainstreamové produkce mi výtvarně přijde zaměnitelná. Saleův styl se ale snadno pozná už z několika tahů. Oproti zmíněným dobrodružstvím Dlouhý Halloween a Temné vítězství přináší Superman v každé roční době zásadně jiný koloring. Zapomeňte na hutné, rozsáhlé plochy tmavých tónů z noirových detektivek Batmana. Supermanův svět staví na světlejších odstínech bez dramatických předělů. To ale neznamená, že scénář Jepha Loeba tentokrát předkládá čtenáři bezkrevnou selanku. I zde může protřelost Lexe Luthora triumfovat nad zdánlivě neporazitelným Clarkem Kentem, který teprve nejistě hledá své místo na zemi.

Na celém svazku nalézám jen tři nedostatky. Dílo vyšlo v edici nazvané Legendy DC, proto mě trochu zaráží absence jakékoliv předmluvy (či doslovu), která by zhodnotila význam tohoto dobrodružství v univerzu DC. Dále kniha nevěnuje žádný prostor přerodu venkovského mladíka v městského reportéra. Nejvíce však zamrzí matný konec příběhu bez zásadnější gradace. Tento nedostatek kompenzují hned tři kratinké příběhy připojené na závěr publikace jako bonus. První povídka se stylem nejvíc podobá hlavnímu komiksu. Prostřední kraťas konfrontuje všemocného mladého Supermana s nevyléčitelnou nemocí jeho stejně starého kamaráda. Na takovém půdorysu může být vypravěč jen průměrný rutinér, aby docílil požadovaných emocí, přesto mě tohle vyprávění dostalo. A úplný konec patří povedené miniatuře o pouhých osmi obrázcích, kde dojde k prvnímu setkání kluka Clarka Kenta s jeho vrstevníkem Brucem Waynem z města Gotham.

Novinářka Lois Laneová z Daily Planet na jednom místě knihy střízlivě charakterizuje Supermana slovy: „Nosit plášť a nevypadat v něm hloupě… To už musí být někdo… zajímavý.“ Přesně s tímhle pocitem jsem knihu zavíral. Myslím, že nebudu jediný, kdo po přečtení Supermana v každé roční době už nebude na tuto komiksovou ikonu nahlížet jako na více méně jednorozměrného popkulturního panáka.