Povídková sbírka Ante Tomiće Veliki šoping nám částečně ukazuje další z tváří tohoto populárního mladého chorvatského spisovatele. Celkem dvacet dvě povídky nás opět zavádí do světa každodenních starostí i problémů obyvatel Dalmácie.

V prvním, druhém a šestém příběhu Pomoću trikova (Pomocí kouzel), Tomo i Kamičko a Nepokoreni grad (Nepokořené město) sice ještě doznívají ohlasy chorvatské války z let 1991–95, byť v naprosto nečekané formě a s až surrealistickým závěrem (u první povídky) či naopak zcela civilně se závěrem bez happy endu (u druhé a šesté). Veliký Tomićův talent pro nečekané zvraty, který se svým způsobem trochu blíží černému humoru, prokázal ve třetí povídce Život ima smisla (Život má smysl), kde se až tarantinovsky protnou v kavárně osudy podomního prodejce zboží a zhrzeného žárlivce, který s granátem a pistolí vtrhl za svou milou právě tam. Ale v dalších příbězích už sedáme na reálnou zem a do doby přímo současné. Hořký příběh narkomana, který se zbaví závislosti nedobrovolně („s jednou rukou si dávku nepíchneš“) v povídce  Pioniri maleni (My jsme malí pionýři) nám přibližuje Split, který turisté obvykle nevidí. Příběh Skakavci (Kobylky) se opět spíše v hořkosmutném duchu zaobírá otázkou svědomí mladých lidí a relativitou současných hodnot, zde v podobě následků ukradené kostelní kasičky. V povídkách Diana a Fantom a Dok nas smrt ne rastavi (Dokud nás smrt nerozdělí) se opět projevuje Tomićova slabost pro ženy – hrdinky, které jsou schopny využít znalostí mužské psychiky a trochu si s nimi pohrát. Téma kouzelnického vystoupení se ještě jednou vrací v povídce Zadivite društvo! (Překvapte společnost!), kdy zoufalé vystoupení eskamotéra 3. kategorie končí malými králíčky, které údajný králík-samec během představení vrhnul. Svým způsobem se tomuto tématu blíží i povídka Paša, kde syn svérázného otce přijde na nápad chovat činčily, ale jeho hlavní trumf – samec Paša se nakonec projeví jako samice a také vrhne. Smutný tón se vrací v příběhu s názvem Ljubo, kde psychicky nemocný muž dostane volno z léčebny, aby navštívil rodinu svého bratra, ale vše se nějak zamotá. Ale rychle zpět k legraci. Příběh o náhodě, ze které pro učitelku vyplynou velké problémy, má všeříkající název Pornočasopis. Další povídky se vrací k ženám – hrdinkám, které se snaží řídit svůj osud – Šišanje (Stříhání), Edita, Crvenokosa (Rusovláska) či Utrka o naoružanju (Závody ve zbrojení). Oproti tomu příběh Špijunska ponoćka (Špiónská půlnoční) se vrací do doby socialistické Jugoslávie a pobaví nás osudem agenta a agentky tajné služby, kteří se neznají, ale snaží se vyprovokovat jeden druhého k nemístným prohlášením či činům, aby se nakonec do sebe zamilovali. Lehce v duchu politického thrilleru se nese povídka Gola ministrova kći (Ministrova dcera nahá). Mezi diváky i v Česku populárních televizních soutěží se dostaneme v povídce Čega ste se odrekli u korizmi (Čeho jste se odřekli o postním týdnu). Jednou z vůbec nejvtipnějších povídek je ta, po níž dostala celá kniha název – Veliki šoping (Veliký nákup). Metoda, s jakou se matka zbavila postaršího nápadníka své dcery, je vskutku svérázná a velmi originální. Poslední příběh s názvem Pokaži koliko me cijeniš (Ukaž, jak si mě vážíš) je zárodkem celé knihy, kterou Ante Tomić napsal a vydal v roce 2005 pod názvem Ljubav, struja, voda & telefon (Láska, proud, voda a telefon).

Recenzované vydání je první bosenské, při té příležitosti Ante Tomić svou původní knihu Veliki šoping rozšířil o tři do té doby nepublikované povídky. Styl vyprávění je v podstatě neměnný, nejčastější je er-forma, což je pro autora příznačné. Tomić jasně potvrzuje svůj talent a nemá v současné době v chorvatské humorné próze rovnocenného konkurenta. Jeho humor je poměrně originální, ale přesto dobře srozumitelný určitě i českému čtenáři.