ukázka z povídky Pornočasopis (s. 89-91)

Uběhly již nejméně dva týdny, kdy Slavica viděla Milana naposledy. Ani více než rok poté na něj nemohla přestat myslet. Ani si totiž nepřála přestat. Rozhodla se, že ho bude tak nějak milovat a uvidí se, co bude.

Brzy ráno viděla na silnici přejetou kočku. Vysušená a rozpadlá zvířecí mrtvolka ležela ve smetí na cestě u obrubníku dlouhé dny. Den byl šedivý, začínal říjen. Napadlo ji, že už si opravdu nepřeje nosit i tuhle zimu ten kabát, co si koupila ještě ve druháku na fakultě. Student, který měl službu ve vybledlé vrátnici, si bez zájmu okusoval nehet na palci, když kolem něj procházela.

Na předměstí pracovala už asi měsíc. Ve sborovně si sedla kousek dál od skupinky, která probírala obsah nějakého televizního programu. Tvářila se, že přemýšlí a zírala ven oknem, které mělo jedno ze dvou skel rozbité. Čekala na zvonek, který oznamoval začátek výuky, aby z malé dřevěné skříňky vyňala klíč od záchodu.

Studenti zlobili a kousek křídy jí v ruce už poněkolikáté zaskřípal, a tak byla pěkně nabroušená. Venku šustilo listí a vítr chvěl okny. Před koncem třetí hodiny, zrovna když osmákům vysvětlovala, jak se řeší rovnice se dvěma neznámými, zaslechla za zády tiché chichotání. Nejdřív se to rozhodla ignorovat, ale když to pokračovalo, rozčíleně se otočila ke třídě. Dva kluci, kteří seděli na konci třídy, měli hlavy u sebe a zvedli je až pár sekund poté, co je náhle ztichlá třída upozornila. Překvapeně se podívali na učitelku. Jeden z nich pak chvatně schoval něco do lavice. Slavica si rozmrzele uvědomila, že si nemůže vzpomenout na jejich jména.

„Přines mi to,“ řekla rozhodně.

„Co?“ zeptal se student s přihlouplým výrazem v obličeji, přičemž ukazoval prázdné ruce jako andělíček.

„Nedělej ze sebe hlupáka a přines mi to, co jsi schoval do lavice.“

Byl to nějaký německý pornočasopis s pěknou obálkou. Slavica se cítila nějak podivně uražená, když brala ten časopis do ruky. Chlapec stál zkroušený s pokrčenými rameny před katedrou. Smotala časopis do ruličky a praštila ho s ním po hlavě. Pak ještě jednou. A zas. Prásk. Prásk. Prásk. Prásk. Prásk…Tak dlouho, dokud se chlapec nechytil za hlavu a neuhnul. Teprve tehdy se podivila svému rozrušení. Děti na ni zmateně hleděly.

„Už uběhlo hodně času od začátku školního roku a my dva jsme si ještě nepopovídali,“ řekl jí ředitel o velké přestávce. Pozval si ji do ředitelny zrovna, když si objednávala kávu u uklízečky. Bylo mu tak asi čtyřicet, menší, podsaditý a bledý ve tváři, s masnými černými vlasy, celkově nehezkého vzhledu. Seděla na kraji koženého křesla a v rukama tiskla na prsa štos studentských kontrolních prací.

„Vlastně vám nemám co říci, nikdo si na vaši práci nestěžoval. Máte vy snad nějaké výhrady?“

„Ne, nemám.“

„No vidíte, ráno jsem si všimnul, že jste na začátku první hodiny nebyla ve třídě. To opoždění samo sebou neznamená nic, ale studenti umějí být velmi hluční, a to může jiným třídám dost vadit.“

Slavica mlčela. Nemohla mu říct, že čekala až se všichni rozejdou do tříd, aby mohla jít na záchod. Bylo to tak dětinské, hloupé a nepříjemné až zrudla.

„Omlouvám se,“ špitla na konec.

Seděli pak oba tiše a nevěděli, co ještě říci, načež je zachránil zvonek. Slavica zamrmlala pozdrav, vstala a rychle vzala za kliku. V té chvíli jí z náručí vyklouzl ten štos papírů a rozsypal se po zemi. Německý pornočasopis s perfektní obálkou se otevřel zrovna na stránce, kde nějaká černá prsatice zrovna orálně uspokojovala vzrušeného blonďatého námořníka.

Bylo slyšet, jak se děti s křikem vyhrnuly do školní zahrady.

„To jsem dnes zabavila dvěma osmákům,“ řekla Slavica tiše.

„Ano?“

Ježíšmarjá, on mi nevěří, napadlo Slavici…