Výbor ze středověké a renesanční poezie Navštívení krásy je jednou z nejpozoruhodnějších knih, se kterými se při troše štěstí můžete v antikvariátu setkat. Svými třemi vydáními pod názvem Italská renesanční lyrika v letech 1954-1956 ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, a téměř stotisícovým nákladem v Mladé frontě je legendární publikací nejen co do úspěchu. Je totiž opravdovým „navštívením krásy“, závanem lyrična z dávných věků, rukou, kterou nám podává prostřednictvím poezie nádherná italská kultura středověku a renesance.

Ve chronologicky uspořádaném výboru můžeme sledovat vývoj italské lyriky od samotného jejího zrodu na počátku 13. století na Sicílii a v Umbrii, přes období tzv. sikulo-toskánských básníků až po samotný vrchol středověké poezie v podobě sladkého nového stylu. Význačné místo pak ve výboru po právu zaujímá Francesco Petrarca jako tvůrce nové evropské lyriky a za ním následují velcí i menší básníci humanismu a renesance. České čtenáře může překvapit, že i autoři, které znají ze zcela jiného žánru se také oddávali lyrice, jako například Giovanni Boccaccio nebo Niccolò Machiavelli. Výbor se uzavírá tvorbou Torquata Tassa, stojícího již na hranici mezi renesancí a barokem. Poslední oddíl antologie obsahuje cenné informace o zastoupených autorech.

Jedním z velkých kladů výboru je jeho důslednost. Lze chápat, že překladatelé měli každý své oblíbené autory a že asi tíhli spíše k těm „velkým“, přesto se podařilo bez jakéhokoli násilí, a aniž by si to čtenář vnímal nějaký didaktický plán, uspořádat skutečně reprezentativní soubor, který věrně zachycuje vše podstatné, co se v italské lyrice od 13. do 16. století událo, včetně autorů, kteří jsou dnes známí jen hrstce odborníků.

Široký záběr antologie se nutně odrazil i na pestrosti textů. Nalezneme zde reprezentativní autory, kteří jsou pro většinu veřejnosti synonymem italské středověké a renesanční poezie – Cavalcantiho, Petrarku, Poliziana. Kromě nich si ovšem můžeme přečíst i rozkošné anonymní básně, příklady kurtoazní manýry prvních sicilských básníků, nádhernou kantiku sv. Františka opěvující Boží stvoření. Okouzlí nás Guinizzelliho temperament, intelektuální poezie stilnovistů, žertovná a satirická poezii Angiolieriho, Burchiella, Berniho, a samozřejmě velcí renesanční mistři – Boiardo, Poliziano, Michelangelo, Tasso – i petrarkisté a petrarkistky vrcholné renesance (Veronica Gambara, Gaspara Stampa).

Zážitku z četby této antologie i její trvanlivosti napomáhá výborná kvalita překladů. Když po mnoha letech, v roce 2002, vydal BB art znovu Vladislavovy překlady z Navštívení krásy, v nichž překladatel učinil pouze kosmetické změny, ukázalo se, že tato poezie svoji přitažlivost neztratila.

Ve věci italské středověké a renesanční poezie máme tedy dvě zprávy, dobrou a špatnou, jak to bývá v anekdotách. Dobrá zpráva je ta, že existuje překrásný monument Navštívení krásy, a kdo chce, může si nechat dveře pro návštěvy staré italské poezii otevřené. Špatná zpráva je ta, že těmito dveřmi už dlouho žádný návštěvník nevešel a hned tak ani nevejde. Ne snad že by se vytratil o tuto poezii zájem, ale není, kdo by ji překládal. A to platí i pro současnou italskou poezii. Překladatelé legendy jako Jan Vladislav, Vladimír Mikeš nebo Zdeněk Frýbort si užívají zasloužené penze, mezi mladými překladateli je nikdo nenahrazuje, takže tu zbývá jediná jistota zosobněná Jiřím Pelánem, který u nás jediný drží italskou poezii při životě (a naším štěstím je, že to dělá velmi dobře).

Vyjadřovat na tomto místě naděje nebo spílat zlým časům nemá smysl. Tak jako nám Příroda, Štěstěna a Bůh sesílají podle svého nevyzpytatelného úsudku velké básníky, sesílají i velké překladatele. Budeme si na ně muset trpělivě počkat.