Géza Csáth (vlastním jménem József Brenner) se narodil roku 1887 v Szabadce (v dnešní Subotici v Srbsku). Spisovatel, kritik, hudební teoretik a psychiatr v jedné osobě byl nadaný v mnoha směrech, což se projevilo již v útlém věku. Jako dítě hrál na housle, maloval a už ve čtrnácti letech publikoval první hudební kritiku v listu Bácskai Hírlap. Po maturitě přesídlil ze Szabadky do Budapešti, kde studoval medicínu. Na popud svého bratrance, spisovatele Dezső Kosztolányiho, psal během univerzitních studií fejetony a recenze do deníku Budapesti Napló a začal spolupracovat i s modernistickým literárním časopisem Nyugat. Byl jedním z prvních, kdo upozornil na kvality tvorby Bély Bartóka a Zoltána Kodálye.

Poté, co v roce 1910 získal diplom, působil krátký čas jako asistent na Moravcsikově neurologické klinice, kde zkoumal vliv narkotik na lidskou mysl. Brzy začal sám experimentovat s morfiem. Na základě svých odborných poznatků napsal prózu Egy elmebeteg nő naplója (Deník šílené ženy), který převedl v loňském roce maďarský režisér János Szász na filmové plátno (Ópium, 2007).

Csáth brzy změnil pracoviště a stal se lázeňským lékařem. V tomto období napsal většinu svých symbolických, temných povídek, charakteristických výraznou autentičností a velmi osobitým stylem. Prolínají se v nich obrazy fyzického i psychického násilí, od bratrovraždy, přes znásilnění až po kruté opuštění dospívající dívky. Zpočátku byl v jeho tvorbě cítit vliv francouzských prokletých básníků, později však byly jeho novely čím dál více prostoupeny duchem poznatků moderní psychologie. Csáthovu fantazii vzrušoval groteskní, neuspořádaný a rozháraný svět duševně chorých a jedinců náchylných k poruchám osobnosti. Ve svých pracích kombinoval dobové empirické nazírání s obrazy iracionálních hrůz. Povídky z této doby vyšly v roce 1994 pod názvem Mesék, amelyek rosszul végződnek (Pohádky se špatným koncem).

V roce 1913 se spisovatel oženil s Olgou Jónásovou a o rok později odešel na frontu. Jeho drogová závislost se však během válečných let stupňovala, až byl nakonec v roce 1917 z armády propuštěn. Poté pracoval jako vesnický lékař, problémy s morfiem se ale stále zhoršovaly, Csáth propadal paranoie a jeho drogová závislost se stala velkým problémem, který devastoval i jeho soukromé vztahy. Těžce poškodil zejména manželství. V roce 1919 se léčil na neurologické klinice, odkud však utekl a vrátil se domů. 22. července zastřelil svou ženu revolverem a následně se pokusil otrávit a podřezal si žíly. Dramatický souboj obou manželů na život a na smrt je bravurně zachycen v románu Ildikó Lovas A spanyol menyasszony (Španělská nevěsta, 2007). Csáth byl po incidentu hospitalizován, ale znovu se mu podařilo utéci. Chtěl se dostat na Moravcsikovu neurologickou kliniku, když byl však na jugoslávských hranicích zadržen, opět si podřezal žíly a tentokrát se mu pokus o sebevraždu povedl.

V roce 1992 byly poprvé publikovány Csáthovy zápisky z deníků. Autor zde ztvárňuje zejména období, kdy působil jako lázeňský doktor, popisuje problémy s gradující drogovou závislosti a zákruty svého milostného života. Tato pronikavě upřímná a nemilosrdně sebekritická výpověď se stala rázem bestsellerem.

Významnější díla:
1908 A varázsló kertje (Kouzelníkova zahrada)
1911 A Janika (Janička)
1911 Délutáni álom (Odpolední sen)
1911 Zeneszerző portrék (Portréty hudebních skladatelů)
1912 Schmit mézeskalácsos (Perníkář Schmit)
1913 Muzsikusok (Muzikanti)
1992 Napló (Deník)