Zdeněk Neubauer, první český laureát ceny VIZE 97 a „postmoderní“ katolík, paradoxně odmítající vývoj církve po II. Vatikánském koncilu, má nejenom četné žáky a obdivovatele, ale také mnohé kritiky a odpůrce, které přitahuje/uráží svým suverénním/diletantským překračováním hranic jednotlivých vědních oborů. O nejnovějším svazku jeho esejí by asi škarohlíd řekl, že se v ní dokonce pokouší o jakousi „teorii všeho“: nejen literatura, ale také přírodní zákony mají podle Neubauera jen jeden základ: pořadí písmen - text. Toto tvrzení autor dokumentuje na kabale, kybernetice a genetice. Jestliže Ladislav Hejdánek rád opakuje, že v současné vědě zůstává zachováno mnoho mytického, Neubauer její racionalitu označuje za „kabalistickou“: například biologii vytýká, že její představa života, který je jen realizací genetických pokynů, je příliš mechanická (totéž vytýká i kreacionismu). Autor je ale velmi kritický i k náboženství: z hlediska židovské (podle něj vpodstatě kabalistické) spirituality totiž opravdu nelze vznášet vážné námitky vůči genové manipulaci. Ostatně i zde nachází autor prvky magie: stavbu židovského chrámu lze podle něj pokládat za svého druhu theurgii. Neubauer tak provokuje nejen vědce, ale i věřící, a dokonce i věřící vědce (jako J. Grygara, jak ukázala jejich polemika v rozhlase).