Už od dob Čeňka Zíbrta a Zikmunda Wintera se někteří čeští historici zabývají kulturní historií, studují to, co naši předci jedli, jak se milovali a oblékali nebo jak na tom byli s hygienou. Kniha historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky je ale v češtině první publikací, která se zabývá dějinami každodennosti v širším kontextu: témata jako kosmetika, antikoncepce, spodní prádlo, péče o zuby, úprava vlasů nebo záchody autor systematicky zpracovává od starých Sumerů, Egypťanů a Řeků až do novověku. Částečně se přitom dostává i k tomu, co se dnes nazývá studiem mentalit: ukazuje, jak jsou mnohé hodnotící kategorie proměnlivé.

Tak v kapitole o prostituci připomíná, že staří Sumerové a Babyloňané přicházeli do chrámů, kde odevzdávali dary a poté provozovali předepsaný rituální styk s kněžkami. V jednom babylonském textu se prý dochovalo vyprávění o zbožné manželce, která přesvědčuje svého bezbožného manžela, aby se choval slušně a častěji navštěvoval chrám – nevěstinec. Podobně píše Vondruška o alkoholu, že opilci bývali (stejně jako blázni) nejen chráněni, ale často dokonce požívali zvláštní úcty, neboť jejich vytržení bylo vysvětlováno působením nadpozemských sil. Římský historik Tacitus zaznamenal událost, kdy z řady uchazečů o místo senátora byl vybrán muž, o kterém se vědělo, že holduje pití vína a bývá často veselý: z toho se usuzovalo, že bude spravedlivě hájit zájmy římského lidu.

Celkově líčí Vondruška historii lidského rodu v určitých aspektech jako úpadkovou: od původní sexuální přirozenosti a nenucenosti až k novověkému puritanismu, od vysoké úrovně hygieny v antickém světě ke středověku, v němž byla špína mnohými považována za projev pravé zbožnosti. Jak řekl Vlastimil Vondruška v nedávném rozhlasovém rozhovoru, v dřívějších dobách byl „muž chlapem, žena ženou“ a „lidé si na nic nehráli“. V tomto svém zápalu autor dokonce prohlašuje, že nahota byla donedávna něčím naprosto přirozeným, a teprve „pokrytecká morálka novověku udělala z nahoty tabu“. Zde ale musím namítnout, že i dnes mnozí autoři stále zastávají tezi vyslovenou již kdysi filozofem Maxem Schelerem, který na základě příkladů z kultur z různých částí světa a odlišného stupně technického rozvoje dokazoval, že sexuální stud je v lidském rodu univerzálně přítomný, jen jeho projevy se v jednotlivých kulturách a dobách liší. Slovo „stud“ ale Vondruška, jak se zdá, jakoby neznal: existuje pro něj jen „prudérnost“.

Tato výhrada ale nic nemění na tom, že Vondruškova popularizační práce je nesporně záslužná – mimochodem souběžně s Intimní historií vydal v nakladatelství Albatros hojně ilustrovanou dětskou encyklopedii Život ve středověku a o knize Intimní historie pravidelně mluví na stanici ČR Leonardo. Pokud navíc rozvíří diskuze, nebo aspoň zájem o to, v čem jsou lidé po staletí stále stejní a v čem se liší, tím lépe.