Podle zprávy ve čtvrteční příloze Ex libris deníku Nězavisimaja gazeta se měl téhož dne v sedm hodin moskevského času v galerii Marata Gelmana konat literární večer věnovaný prezentaci nového, respektive přepracovaného románu Vjačeslava Kuricyna Matador na luně (Matador na měsíci. Moskva, Raketa 2006 ) a rukodělného Věstníku Miroslava Němirova.

Půl hodiny po sedmé ještě veškeré zvědavé publikum netrpělivě postávalo a popíjelo nejrůznější alkoholické nápoje v tmavnoucím dvoře v centru Moskvy před nenápadnou zato kdysi věhlasnou galerií. Miroslav Němirov (1961) - básník, prozaik, esejista, performer a člen skupiny Osumbez (Osumasšedšebšije bezumci - Zbláznivší se šílenci), rodák z Rostova na Donu a absolvent Ťumeňské státní univerzity nyní žijící nedaleko za Moskvou - patrně uvízl v jedné z nekonečných moskevských automobilových zácp.

Po osmé hodině se Němirov konečně objevil na již zcela potemnělém dvoře a zevlující publikum i s nedopitými lahvemi a nedokouřenými cigaretami nahnal do podzemí galerie. Publikum se pozvolna přesunulo a zcela nerušeně pokračovalo v pití špatných španělských krabicových vín, ještě horšího ruského portského a o něco lepší vodky, a okounělo kolem obrázků rozvěšených na stěnách - koleček, křížků a zmatených čar nakreslených barevnými fixami na papíru pro tiskárny formátu A4, jejichž autorem je Alexej Kallima. Mezitím se Němirov jal instalovat na místním počítači, který stál v čele místnosti, skype a webovou kameru. Ti, kdož dosud postrádali Vjačeslava Kuricyna (1965), rodáka z Novosibirsku a téměř legendárního kritika rodící se ruské postmoderní literatury, autora knihy Russkij literaturnyj postmodernizm (Ruská literární postmoderna), vedoucího internetových stránek Sovremennaja literatury s Vjačeslavom Kuricynym (Současná literatury s Vjačeslavem Kuricynem), které přestaly být obnovovány v prvních letech nového tisíciletí, a rubriky Kuricyn-weekly v Ruském žurnálu, která již rovněž neexistuje, byli poněkud zklamáni. Kuricyn se nedostavil, tedy fyzicky. Právě pro něj Němirov instaloval všechny náležitosti na daném počítači - bohužel nefungoval zvuk, a tak se rozplynula i představa virtuální besedy s autorem. Přesto si někteří s Kuricynem popovídali alespoň po mobilním telefonu.

Po dalších dvaceti minutách zmatku, kdy Němirov začal na konferenční stolek vyndavat nejrůznější a nejen ohlášené knihy, bylo jasné, že tímto veškerá prezentace končí. Ještě nějakou chvíli pozornost publika udržely letmo představované knihy - Kurycinův Matador na měsíci - román, který poprvé vyšel v roce 2002, toto však byla jeho nová, upravená a aktualizovaná verze - Němirovův Věstník v podobě hromady nastříhaných a sešívačkou secvaknutých listů papíru pečlivě uložených v barevné složce s puntíky, jež se zapínala na propínací knoflík (sama tato plastiková složka stála Němirova 57 rublů, tudíž se publikum nemohlo divit, že i s obsahem se prodávala za dvě stě).

Publiku Němirov zdarma rozdal jakousi výzvu adresovanou ruským oligarchům: "Oligarchové! Tak tohle je Němirovský Věstník. Velmi různorodé, poznávací a pouční dílko. Současněartovské a navíc avantgardní - žádné analogie k němu v RF nenajdete. A pointa, milí oligarchové, zní: navalte peníze na toto dílko! Budete slavní, budou vás ctít!" Němirov se však poněkud spletl, neboť mezi návštěvníky tohoto večera patrně nebyl jediný z adresátů.

V souvislosti s tímto večerem by se už jen chtělo dodat: Rusko jak ho znáte, jak si ho představujete. Podnapilý Němirov si stoupá na židli před počítačem, z kalhot mu trčí papírová cedulka: "To, abyste všichni věděli, že jsem si kvůli vám koupil nové kalhoty!", začíná již zcela nesrozumitelně drmolit nějakou báseň, pohlédne na jednoho chlapce v publiku, který se zrovna baví s nějakou dámou: "Urazil jste básníka! Nejprve chcete, abych vám tu recitoval své verše, pak se tu opijete a klidně se bavíte a rušíte mne!" na oko se durdí Němirov. Chlapec se rovněž urazí a padne na podlahu v poloze právě zezadu zastřelené oběti, což alespoň na chvíli publikum vyvede z alkoholové letargie.

Na Kuricynův román o Americe pomalu letící do propasti, o Rusku, jež ji alespoň v tomto ohledu okamžitě následuje a o pracovnících dnešní ruské státní bezpečnosti již řada nepřišla. V letáčku, který příchozí obdrželi, si zájemci mohli přečíst alespoň Kuricynovu obranu tohoto textu: "Co se týká obrazu postavy Gleba Malinina, který je Matadorem - musel jsem si nejednou vyposlechnout kruté výtky, že jsem zobrazil v až příliš pozitivním světle spolupracovníka státní bezpečnosti. Na svou obhajobu mohu jen dodat, že "spolupracovník státní bezpečnosti" je v daném případě jen řečnickou figurou, jakýmsi typem postavy, bojovníken ve službách vlasti, a nikoli představitelem historické a konkrétní silové struktury. Navíc bychom neměli zobecňovat: jsem přesvědčen, že mezi důstojníky z Lubjanky je možné tu a tam potkat i čestné a sebou samými zavržené patrioty."