K půlstoletí nedávné historie se vrací nejnovější román kanadské autorky Nancy Hustonové. Známé téma ale zpracovává nově, a velmi poutavě. Dává slovo čtyřem šestiletým dětem, které jsou sice příbuzné, ale nikdy nežily spolu – ani nemohly. Každé z nich je zástupcem jiné generace, společně ale patří do rodiny se složitými kořeny. Příběhy jejich dětství autorce napomohou propracovat se nazpět časem až k nacistickým zločinům a ukázat, že ovlivnily celých dalších šedesát let současných dějin. Kromě historie ale spisovatelku zajímají i otázky važící se k dětství, dospívání, utváření individuality jedince, hledání jeho místa ve světě a vytváření postojů k vlastní rodině.

Román se odehrává střídavě ve Spojených státech, v Německu, Kanadě a Izraeli – Nancy Hustonová se při té cestě proti proudu času snaží vystopovat začátek trhliny, jež tolik poznamenala rodinu, která zdánlivě vypadá tak příkladně a bezproblémově. Každé ze čtyř popsaných dětství je krásné, jako v každém životě se ale i zde vždycky najde nějaká příčina, jež ovlivní život dítěte, vrhne ho přesně tam, kde se rodinná historie narušila.

Román se otvírá pohledem na obyčejnou americkou rodinu, angažovanou, pyšnou na svou americkou totožnost, s jistým zázemím. Malý Solomon, jenž si říká Sol, žije v Kalifornii, hýčkán svou matkou a zároveň fascinován obrazy násilí a pornografickými výjevy, které nachází na internetu. Přes záhadnou minulost své babičky najednou odkrývá osudy svých předků. Poté dostává slovo Randall, píše se rok 1982 a příběh se stěhuje do Izraele. Po něm přichází řada na Solovu babičku Sadie a nabízí se obraz jejího dětství roku 1962 v Kanadě. A nakonec poznáme Kristinu, jíž přezdívají také Erra. Ta roku 1944 vyrůstala v Mnichově. Postupně se ale dozvídáme, že právě u ní se rodinná historie přesmýká: její tajemství a jeho následky budou po léta doléhat postupně na každého v rodině. Kristina byla totiž jako malá odebrána ukrajinské rodině a vychována v Německu podle Himmlerových ideí, jako i mnoha jiným odcizeným dětem se jí dostalo patřičné árijské výchovy. Všichni její potomci už si budou muset tuto ránu nést. Nejpůsobivější je část románu věnovaná Sadie a jejímu synovi Randallovi: oba zjištění o okolnostech původu silně poznamená.

Konstrukce knihy jako zpověď capartů, kteří se skrytě posmívají hlouposti dospělých, láká k povrchnímu odsouzení románu jako trochu příliš americké omáčky. Avšak Nancy Hustonová zvolenou narativní techniku využívá skvěle, pomáhá jí především podat tíživé téma zcela nezaujatě – hlas dětského vypravěče zní nevinně. Autorka to v jednom rozhovoru rozvádí: „Tak často se o dětství mluví jako ztraceném ráji. To je ale velký omyl. Já jsem přesvědčená, že většina dětí, jakmile začnou mluvit, jakmile začnou vidět rodinné vztahy kolem sebe, dobře vědí, že svět vůbec není dokonalý. Dítě chce dělat věci po svém, ale pořád mu v tom někdo brání. Dospět znamená nasát hory příkazů, zákazů, pravidel, zákonů... Zejména na matkách leží tíha odpovědnosti za to, jak dnes vypadá civilizace.“

Nancy Hustonová dále uvádí, že hlavním cílem její knihy bylo ukázat, jak se vytrácí dětská nevinnost: „Všichni se shodneme na tom, že šestileté děti jsou neviňátka, ale jako dospělí budou schopni páchat zvěrstva. Kdy a proč dochází v našich životech k tak zásadnímu přesmyku, kdy se z andělských dětí stávají přinejmenším průměrní dospělí? V jistém okamžiku někde nastávají určité tlaky. A tyto momenty román zkoumá: nečekanné zvraty lidských osudů.“

Autorka našla k románu částečně inspiraci ve vlastním dětství: do svých dvaceti let žila v anglickém prostředí, mluvila anglicky, dnes ale žije ve Francii. Nancy Hustonová vysvětluje, že už právě zkušenost bilingvního člověka přináší jiné vidění světa: „Když najednou dostanete k ruce druhý jazyk, změní vám to život. Už jen to, že každá obyčejná věc má dva názvy, dva způsoby pojmenování, vás donutí vidět svět s nadhledem.“

Román ukazuje, že „nepřítel“ se v dějinném vývoji může měnit, ale omyly se opakují, jako by se lidé nikdy řádně nepoučili. Mládí s sebou nese jak zlomy a trhliny, tak naději. To je možná hlavním poselstvím této knihy, která přes všechno špatné, co pojednává, vyznívá celkově naprosto pozitivně. Je to silný román, má skvělý náboj a dokonale propracovanou jak strukturu tak styl. Nejnovější dílo Nancy Hustonové patří k nejlepším titulům letošního frankofonního literárního podzimu, ocitla se také v první nominaci na Prix Goncourt.