Detektivka kanadského autora Bernarda Émonda není tuctová. Už proto, že nepopisuje vyšetřování úspěšného kriminalisty, nýbrž vypráví o životním zádrheli bývalého novináře, vyléčeného (zatím) alkoholika, přesto ale nijak zvlášť šťastného Gérarda. Shodou okolností se jeho všetečnost a zvědavost zvrtne v opravdové pátrání po pachateli.

Celá ta dlouhá Gérardova životní epizoda se točí kolem otázky Proč žiju a proč nejsem mrtvý? Protože je však v knize podána v Gérardově líčení, dozvídáme se tu zapeklitou životní záležitost jen pozvolna, jak se proplétá jeho – nepřehnaně, jen tak „chlapsky“ – emotivní výpovědí zabíhající do poznámek i o lecčems jiném.

Potřetí rozvedený Gérard bydlí teď sám. Jednoho dne ve 20.17 vyletí jeho dům do povětří. Jen shodou absurdních okolností, které se teď Gérardovi neodbytně honí hlavou, on sám nehodě unikl – díky tomu, že si musel zavázat tkaničku, a když konečně sedl do auta a vyrazil k domovu, naboural do něho Číňan. Než policie nehodu vyšetřila, stalo se ono neštěstí s výbuchem v ulici Darling. A zrovna tady Gérard bydlel.

Napínavý příběh vyšetřování na vlastní pěst spouští vlastně až pár dalších náhod. Ti, kdo výbuch přežili, dostávají náhradní ubytování. A Gérard je postupně do pátrání „nasáván“ následkem různých nechtěně vyslechnutých rozhovorů, poznámek, které mu třeba ani nebyly určeny. A velmi brzy zejména vnucujících se vlastních dedukcí. Jako bývalý novinář, který psal právě o událostech podobného rázu, přesně ví, kam se pro informace obrátit. Přesto však jeho cesta za původcem výbuchu a také za některými nezvěstnými sousedy, o jejichž existenci dosud neměl ani tuchy, nebude jednoduchá. Někdy ho bude málem stát život, jindy skončí fiaskem celé jeho snažení vydržet už žít bez alkoholu. Možná se podaří najít spřízněnou ženskou duši – ačkoli zatím se ona přitažlivá barmanka jeví dosti podrážděně. Však také nemá jednoduchou minulost...

Škoda prozrazovat z detektivky víc. V překladu Jiřího Dědečka se tahle útlá knížka čte lehce a rychle, a trochu nezvyklé prohození rolí detektivů, novinářů a rozmanitého komparsu, kde důležitější než všichni policisté může být třeba ukecaná stařenka z protějšího domu - to vše si vlastně uvědomíme, až když na konci příběhu můžeme vydechnout. Ačkoli, vydechnout... U Émonda ani ten konec nebude detektivkářsky tuctový.