Rafael Azcona (1926) je ve Španělsku známý především jako úspěšný filmový scénárista. Málo se však dosud vědělo o jeho prozaické tvorbě, která je v posledních letech editory a kritikou znovu objevována.

Jeho román Los europeos (Evropané) vychází téměř po padesáti letech v necenzurované a upravené reedici. Děj románu je situován do období frankistické diktatury konce padesátých let. Hlavní postava, Miguel Alonso, je mladý kreslič, který se složitě protlouká v hlavním městě Madridu a jehož život se soustřeďuje pouze na každodenní existenční trable. Z této šedi jej jednoho dne vytrhne syn jeho šéfa, Antonio, a vezme ho na prázdniny na Ibizu s jediným cílem: svádět cizinky-turistky, které již v té době silně provokují konzervativní katolickou morálku Frankova Španělska. Oba hrdinové postupně poznávají a odhalují frivolní a zhýralý svět španělské smetánky, která se na ostrov sjíždí z celého Španělska. Zatímco Antonio se plně oddá dekadentním radovánkám ve stylu dolce vita, jak známe z Felliniho, Miguel, který je skeptičtější, zůstává stranou. Nakonec přece jen prožije hořkosladký milostný románek s francouzkou Odette, díky němuž se zaplete do nebezpečných sítí, kterým se vždy snažil vyhýbat. Román vykresluje dobu absurdních a zároveň traumatických situací, které jsou vlastní totalitním režimům.

Kniha je navzdory dobovým literárním trendům, jako byl například tzv. tremendismus, napsána s lehkým humorem a ironií. Myslím, že tento vydavatelský počin lze v poslední době ve Španělsku řadit mezi nezdařilejší.

Vyšlo v týdeníku A2.