RK: V roce 2000 vyšel váš Velký česko-anglický slovník a stal se pro anglisty i běžné uživatele praktickou a potřebnou příručkou. Tehdy jste na otázku, co vám dělalo při práci největší problémy, řekl, že krom jiného i neexistence moderního českého výkladového slovníku. Jak tomu bylo při práci na Velkém anglicko-českém slovníku? Měl jste k dispozici nějaký anglický heslář a existuje už podobný heslář v češtině, nebo jste vycházel z toho, který jste vytvořil u předchozího díla?
JF: Neexistence zevrubného moderního českého výkladového slovníku zůstává i nadále velkým problémem pro všechny české slovníkáře. Je však třeba přiznat, že bohemistická lexikografie nezůstala v žádném případě stát na místě. V poslední době vyšla řada kvalitních prací, které nám naši práci velmi usnadňují, např. Nový akademický slovník cizích slov, slovníky neologismů a Slovník substantivních a adjektivních vazeb a spojení. Z elektronických podkladů je nejcennější pomůckou Český národní korpus. Při práci na Velkém anglicko-českém slovníku jsem se však ponejvíce opíral o své vlastní databáze, které jsem si v posledních třiceti letech průběžně aktualizoval. Český národní korpus, ale i Internet byly výbornými pomůckami při ověřování autentičnosti slovních spojení, kontextuální informace a správnosti úzu. Anglický heslář se mi tvořil daleko snadněji. Měl jsem k dispozici heslář jeho předchůdce, středního Anglicko-českého slovníku, a databázi ze svého Velkého česko-anglického slovníku. Aktualizaci tohoto materiálu jsem pak prováděl na základě nejnovějších anglických a amerických slovníků založených na korpusech ze zcela současných psaných a mluvených pramenů.

- Jak se ukázalo, česko-anglický slovník nezůstal jen mezi odborníky anglisty, ale pro většinu Čechů, kteří angličtinu používají třeba jen pasivně, se tento slovník stal nepostradatelným. Přistupoval jste k práci i s tímto vědomím?
- Při práci na všech svých slovnících jsem usiloval o to, aby byly přístupné velmi širokému okruhu uživatelů - prakticky od začátečníků až po profesionální překladatele a tlumočníky. V tomto slovníku, který je zatím mým nejobsáhlejším dílem, se snažím jít ve vstřícnosti k uživateli ještě o něco dál. V heslech se dosahuje maximální přehlednosti nejen použitím dvou barev, ale i důsledným prezentováním každého významového pododdílu hesla na novém řádku. Každý podvýznam heslového slova, označený barevným pořadovým číslem, je přitom jasně sémanticky definován, což dovoluje uživateli identifikovat bez zbytečného zdržování relativně rychle tu část heslové statě, která je pro něj relevantní, a zaměřit se přímo na ni. Slovník se zcela vyhýbá hnízdování. Odvozené lexikální jednotky (adverbia, lexikalizovaná participia, verbální substantiva, složená slova) jsou důsledně zařazována abecedně v hesláři a zpracovávána samostatně.

- V jiné otázce, týkající se vulgarismů, jste se zmínil, že váš Velký česko-anglický slovník sice obsahuje vulgarismy, ale že Češi je nepoužívají v takové míře jako Anglosasové. Znamená to, že v anglicko-českém slovníku je vulgarismů více?
- Ano, v tomto anglicko-českém slovníku je v hesláři vulgarismů daleko více než v jeho česko-anglickém protějšku. Těmto heslům se v něm též dostává podrobnějšího zpracování. Vulgarismy jsou jednou z kategorií příznakového lexika. Jejich pronikání do slovníků zajímavě vypovídá nejen o změnách morálních postojů a společenských norem, ale i o vývoji lexikografických a obecněji i lingvistických koncepcí zhruba za posledních 200 let. Až donedávna byla jazykověda převážně preskriptivní vědou. Kladla si za cíl popsat jazyk v jakési zidealizované podobě a tuto jeho verzi pak prosazovat jako jedině správnou a žádoucí. Vulgarismy a jiné silně příznakové výrazy byly podle preskriptivní koncepce deformací tohoto žádoucího stavu jazyka a ve slovnících se objevovaly jen zřídka. Jednou z jejich funkcí bylo nesporně být svého druhu ochráncem čistoty jazyka, a (v dřívějších dobách) i mravních a ideologických společenských hodnot. Moderní "deskriptivní" jazykověda, která nepředepisuje, ale spíše popisuje jazyk v takové podobě, v jaké jej nachází, se zvláště v Británii důsledněji plně prosadila teprve v druhé polovině 20. století. Toto se odzrcadlilo i ve slovnících, i když tabuová four-letter words (čtyřpísmenková slova) se dostala do slovníků v míře odpovídající hovorovému jazykovému úzu až zhruba v posledních dvaceti letech. Používání tabuových slov bylo v puritánských anglosaských zemích ještě nedávno proskribováno daleko více než u nás. Ještě v 60. letech požadovali někteří přísnější rodiče v Anglii a ve Skotsku, aby si děti (za trest) po použití vulgarismu vymyly ústa mýdlovou vodou. Když pak došlo v tomto ohledu k uvolnění, přestalo být používání těchto slov pouze projevem nekulturnosti, ale, jakkoli se to může stát absurdní, u mladé generace se stalo kromě toho i výrazem svého druhu emancipace. Tak se stalo, že "sprostá" slova jsou "in" i u vzdělaných mladých lidí z "dobrých" rodin a v prestižních literárních dílech renomovaných anglických a amerických spisovatelů. U nás je podle mého názoru používání zhrubělých slov stále ještě jednoznačně spojováno s hrubými mravy, i když jsou i zde chlapácká slova stále častěji slyšet i z těch nejlíbeznějších dívčích úst.

- Existují v současné angličtině floskule? Vladimír Just již vydal dva slovníky těchto nadužívaných výrazů, které se však v klasickém slovníkovém díle vyskytují zpravidla jen ve svých původních významech. Mají být vůbec podobné výrazy jako "je to o tom" nebo "napříč politickým spektrem" do slovníků zařazovány?
- Současná angličtina se bohužel floskulemi doslova hemží a je v tomto smyslu inspirací pro nezadržitelně pokračující"floskulizaci" jiných jazyků včetně češtiny. Absolutní většina jazykových přiboudlin a verbálních sádrových trpaslíků, které zcela oprávněně pranýřuje ve svých slovnících Vladimír Just, má bohužel svůj původ právě v angličtině. Má také naprosto pravdu v tom, že bezduché poangličťování češtiny je výrazem našeho "servilního podlézání momentálně silnějšímu jazyku". Je třeba si však uvědomit, že ne každá floskule, která přichází touto cestou do češtiny, je floskulí v angličtině. Lze předpokládat, že jde většinou o často opakované chybné překlady zcela idiomatických a legitimních anglických spojení, o kalky, které se stávají v češtině rychle módními (např. "mít nějaký problém", "být o čem", "být o tom", "být o penězích" apod.). Anglická věta "John has a drink problem" je zcela v pořádku. České Jan má problém s alkoholem je překladové provisorium (lépe: Jan pije, Jan si rád přihne, Jan je alkoholik). Jazyk si většinou nakonec dobře poradí s invazí nových slov, ale slepé a nadměrné přejímání ošklivých nečeských jazykových vzorců by mohlo vést k svého druhu "pidginizaci" češtiny. Nadužívání floskulí (stejně jako nadužívání vulgarismů) mě trápí, ale to neznamená, že je můžu ze slovníků vylučovat. Patří bohužel k nejfrekventovanějším výrazům v obou jazycích a jako takové jsou do slovníků zařazovány, i když s příslušným stylistickým označením.

- Rád používáte termíny "aktivní" a "pasivní" slovníky, když mluvíte o svých slovnících ve srovnání s dílem K. Haise a B. Hodka. Můžete tyto termíny vysvětlit?
- Musím zdůraznit, že jde o jazykovědné termíny popisující dvě zcela rovnocenné lexikografické metodologie. Slovo "pasivní" neznamená "horší". Je třeba říci, že až donedávna byly všechny dvojjazyčné slovníky koncipovány jako pasivní. V češtině se pro ně tradičně používá termín "překladové slovníky". Jde o slovníky, které jsou zaměřeny především na potřeby překladatelů z výchozího jazyka do jazyka cílového. Větší překladové slovníky vycházejí z rozsáhlého hesláře a poskytují velký výběr ekvivalentů, které zpravidla blíže nedefinují, nebo je definují jen minimálně. Spoléhají na dobrou znalost obou jazyků ze strany uživatelů. Aktivní slovníky se zaměřují na potřeby těch, kteří studují jeden z jazyků jako cizí. Jejich heslář je vždy výběrový. Ekvivalenty jsou důsledně explicitně definovány pomocí kontextuálních charakteristik a četných příkladů. Hesla poskytují pro oba jazyky daleko více gramatické a komunikativní informace. Velký slovník tohoto typu je samozřejmě užitečný i pro překladatele, ale část informace pro ně může být redundantní.

- Když jste pracoval na česko-anglickém slovníku, plánoval jste už i obrácenou verzi?
- V počátečních fázích práce na česko-anglickém slovníku jsem uvažoval, že se po jeho dokončení o vytvoření stejně velkého anglicko-českého protějšku pokusím. Šlo ale o tak náročnou práci, že jsem tento úmysl velmi záhy zavrhl. Byly chvíle, kdy jsem to chtěl vzdát. Nevzdal jsem se, ale abych slovník mohl v rozumném časovém termínu dokončit, musel jsem odejít do předčasného důchodu. I tak jsem byl prací s tou obrovskou horou materiálu tak dokonale vyčerpán, že jsem se po odevzdání rukopisu svatosvatě zařekl, že se čehokoliv, co má něco do činění se slovníkářstvím, už ani nedotknu. Toto předsevzetí mi však dlouho nevydrželo. Záhy jsem začal pociťovat něco, co by se dalo srovnat s abstinenčními příznaky podobnými těm, jaké bývají vyvolány náhlým přerušením užívání silně návykové drogy. Nakonec jsem si namluvil, že přece nemohu nechat nový slovník osiřele bez stejně velkého protějšku a pustil jsem se znovu do práce.

- V čem byl největší rozdíl mezi prací na česko-anglickém a anglicko-českém slovníku?
- Rozdílnost přístupu je dána typologickou růzností výchozích jazyků. Srovnáváme zde jazyk v podstatě syntetický (čeština) s jazykem silně analytickým (angličtina). To, co se v češtině vyjadřuje předponou nebo příponou, vyjadřuje angličtina často celou frází (např. "zčervenat" - go red, turn red). Při použití lexikální jednotky v kontextu je v zásadě každý jazyk schopen vyjádřit všechny odstíny významu. Ve slovníku je však možno nabídnout jen minimální kontextuální informaci. Český heslář musí ve velkém slovníku explicitně uvádět např. nejen sloveso "dělat", ale i "udělat, dodělat, zadělat, předělat" atd. Najít výstižné ekvivalenty pro odvozené lexikální jednotky není mimo kontext snadné. V anglicko-českém slovníku je zase např. velkým problémem popsat (v různé míře) sémanticky vyprázdněné lexikální jednotky jako "do, get, set, thing, problem, matter“ atd., které jsou někdy plnovýznamové, ale často jsou užity jen jako pomocné gramatické operátory ("the thing is that " = jde o to, že – zde je jinak plnovýznamové slovo "thing" ve funkci zástupného podmětu).

- Inspiroval jste se nějakým jiným lexikografickým dílem, které byste doporučil jako inspiraci i dalším kolegům?
- Čerpal jsem především z výkladových slovníků. Z nich se mi nejvíce zamlouvají Shorter Oxford Dictionary a Oxford Advanced Learner´s Dictionary. Z bilingvních slovníků na mne v 80. a 90. letech udělaly velký dojem slovníky nakladatelství Collins. Z nejmodernějších oboustranných slovníků považuji za nejinspirativnější Oxford Hachette French Dictionary. Z našich se mi nejvíce líbí Velký francouzsko-český slovník.

- Děkuji za rozhovor a přeji krásný zbytek jara a celé léto, nejlépe bez slovníků.
- Děkuji za podnětné otázky. Momentálně jsem na slovníky opět alergický - budu se jim nějakou dobu vyhýbat jako čert kříži.

Ptala se Rita Kindlerová
Vyšlo v časopise Jednoty tlumočníků a překladatelů ToP, červen 2006