Magdalena Tulli (1955) je polská spisovatelka. Doposud napsala tři prozaické texty, dva z nich již vyšly v českém překladu: Sny a kameny (Sny i kamienie, 1995; česky r. 2003), za které obdržela cenu Nadace Kultury a cenu Nadace Kościelských, román Stehy (W czerwieni, 1998; česky 2002), který byl nominován na prestižní literární cenu Nike 1999. Její poslední prózou je autotématický román Způsoby (Tryby, 2003), rovněž nominovaný na cenu Nike 2004, jehož překlad do češtiny je v současné době připravován. Spolu se sociologem Sergiuszem Kowalským sestavila knihu Namísto procesu. Zpráva o řeči nenávisti (Zamiast procesu. Raport o mowie nienawiści, 2003), která je bolestným svědectvím xenofobie a rasismu v současném Polsku.

Vystudovala psychologii, žije ve Varšavě. Překládá z italštiny např. Itala Calvina či z francouzštiny např. Marcela Prousta. Za překlad knihy Fleur Jaeggy Hněv nebes z italštiny získala v roce 2002 cenu časopisu Literatura na světě.

Její texty jsou v Polsku živě komentovány a prvotina Sny a kameny byla ohlášena mini-veledílem. Autorka čtenáře nezklamala a každý její další text je velkým překvapením a literární událostí. Jak sama říká: „Pro mě je důležité to dílo, které mám právě napsat, protože nevím jak to mám udělat. To zaměstnává pozornost. S těmi napsanými už mám klid. Kniha je jako infekce, organismus si s ní nějak poradí. Onemocní na nějaký čas až do doby, než přijde jiná infekce“.

Literární svět Magdaleny Tulli čeká na objevení a toho, kdo do něj pronikne nemine odměna – nevšední zážitek – nekonečná literární hra mezi vypravěčem a čtenářem.