Situaci kolem překladové literatury v Bulharsku určuje především skutečnost, že je bulharský knižní trh poměrně malý. Hlavní část překladové beletrie přitom tvoří knihy v angličtině; ty činí kolem 70 % vydávaných zahraničních titulů (v tomto směru se bulharský „model“ v podstatě shoduje s většinou ostatních zemí). Čtenářské kruhy, k nimž díla evropských, tedy i slovanských, literatur směřují, jsou poměrně úzké; za dané situace je logické, že se nakladatelství snaží zajistit publikování podobných titulů úplným či alespoň částečným financováním z různých národních a mezinárodních fondů.

Lze říci, že poslední dobou není v Bulharsku počet překladů ze slovanských literatur nikterak zanedbatelný; co do kvantity rozhodně koresponduje s množstvím ostatních tzv. „malých“ evropských literatur. Naštěstí byl u nás poměrně brzy překonán jev, typický pro posttotalitní období – a to pocit přesycení slovanskými literaturami, z nichž bylo do r. 1989 plánovitě (až povinně) překládáno. Tuto skutečnost vystřídal zájem, vyplývající nejspíš ze zvědavosti, co se stalo s literaturami v analogické situaci a s analogickou minulostí, jako je ta naše. To jistě vysvětluje i fakt, že se zájem soustřeďuje především na nejnovější literaturu, ačkoliv samozřejmě trvá i tradiční zaměření na některé autory dřívější.

Soudobí spisovatelé vstupují většinou v povědomí prostřednictvím periodik a teprve po té se objevují celé překlady jejich děl. (Během posledních deseti let je vlastně právě literární periodický tisk jedním ze základních mechanismů, sloužících k recepci současných slovanských literatur u nás; významní autoři, texty a události bývají představeni a hodnoceni nejprve v periodicích Literaturen vestnik, Panorama, Fakel, Kultura...) Náklady těchto knih samozřejmě nejsou (až na malé výjimky) vysoké a jejich čtenářské publikum tvoří především humanitní veřejnost, literáti, studenti...

V poslední době má v Bulharsku co do překladů vcelku dobrou pozici česká literatura. Vzhledem k existenci specializovaných vydavatelských edic Malá česká knihovna sdružení bulharských bohemistů Bohemia klub a řadě Společnosti bulharsko-českého a slovenského přátelství se objevují překlady nejen současných, ale i klasických autorů, jakož i tituly poezie, která se v posledních několika letech už z principu obtížněji vydává; právě v těchto edicích se za posledních několik let objevily překlady Karla a Josefa Čapka, Ivana Klímy, Sylvie Richterové, Michala Viewegha, Jiřího Kratochvila, Karla Michala, Julia Zeyera, Jakuba Demla, Ladislava Klímy, Jána Kollára, Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Jaroslava Seiferta, Jana Nerudy, Karla Šiktance, Antonína Sovy, Jiřího Wolkera, Vítězslava Nezvala aj. V nakladatelství Matom vyšly knihy Miroslava Holuba, Zdeňka Rotrekla, Jana Skácela a v Panoramě antologie z poezie Josefa Suchého. Již ne ve specializovaných slavistických řadách, ale ve velkých a prestižních nakladatelstvích byly vydány knihy Daniely Hodrové (nakladatelství Stigmati a Panorama), Vladimíra Macury (nakladatelství Panorama), Michala Viewegha, Ireny Douskové, Miloše Urbana, Jiřího Kratochvila (nakladatelství Kolibri)... Lze říci, že jejich texty mají vzhledem k měřítkům bulharského knižního trhu značný ohlas. Tradičně silný je samozřejmě zájem o díla Milana Kundery, jež u nás vycházejí během posledních několika let ve zvláštní řadě nakladatelství Kolibri v překladech z češtiny či francouzštiny.

Vedle aktivity bulharských překladatelů a nakladatelství vysvětluje tento svérázný boom v překladových titulech z češtiny (v posledních letech je jejich počet téměř srovnatelný s obdobím před r. 1989) skutečnost, že existuje možnost jejich financování z českých státních fondů, jakož i z mezinárodních nadací. Jak jsme již zdůraznili, tento faktor má stěžejní význam pro recepci evropských literatur v poslední době u nás.

Stejným způsobem lze do značné míry vysvětlit slušné množství překladů ze slovenské literatury za poslední léta – v bulharštině vyšly překlady Šikuly, Vilikovského, Mitany, Tužimského, Johanidese, Buzássyho, Smreka, Rúfuse, Leikerta, Marenčina, Feldeka aj.

Polská literatura (o niž je v Bulharsku tradičně velký zájem) je zastoupena během posledních let u nás v překladech Gustawa Herlinga-Grudzińského, Ryszarda Kapuścińského, Zbigniewa Herberta, Czesława Miłosze. Velký zájem vyvolal román Denní dům, noční dům Olgy Tokarczukové.

Z chorvatských autorů se největší popularitě těší Dubravka Ugrešićová, jejíž dílo je téměř celé přeloženo do bulharštiny. Mezi chorvatskými autory, jejichž knihy se v poslední době u nás objevily, jsou Miroslav Krleža a Miro Gavran.

Ze srbských autorů z období devadesátých let po současnost vyvolává velký zájem Milorad Pavić. V posledních letech se objevily ještě překlady Danila Kiše, Jovana Hristiće, Desanky Maksimovićové, Dragoslava Mihajloviće, Gorana Petroviće a Vladislava Bajace.

Slovinská literatura je u nás reprezentována především Dragem Jančarem.

Ukrajinská literatura je v Bulharsku zastoupena zejména prostřednictvím publikování v periodicích, až v poslední době se objevila kniha Oksany Zabužko.

Nejvíce se samozřejmě vydává a největšímu čtenářskému publiku se těší ruská literatura. Tradičně vycházejí v nových vydáních ruští klasici; největší zájem však vzbuzují soudobí spisovatelé – od druhé poloviny 20. stol., jakož i autoři posledního desetiletí. Mezi nejpopulárnější a nejvydávanější ruské spisovatele u nás patří v posledních letech Viktor Pelevin, Vasilij Aksenov, Eduard Limonov, Viktor Jerofejev, Vladimir Sorokin, Venedikt Jerofejev, Vladimir Vojnovič, Boris Akunin, Ljudmila Ulickaja aj.