U konce s dechem?... tak se nadechněte
Lehce feministický román Vedrany Rudan nám přibližuje každodenní trápení pozvolna odkvétající ženy v současném Chorvatsku, včetně reflexí občanské války.
Již rozhovor bosenského rádia Omnibus s Vedranou Rudan naznačil, že její kniha Uho, grlo, nož bude dobrá. Nutno dodat, že není dobrá, je přímo výborná. Ovšem napsala ji žena, dělá si tak trochu legraci z mužů a dokonce si utahuje z „hrdinství“ chorvatských vojáků během občanské války. To budou asi hlavní důvody jisté nechuti k ní, především v kruzích chorvatských literárních autorit. Kniha se trochu „veze“ na vlně lehce feministických románů, která během posledních pár let dorazila i do postkomunistické Evropy. Koneckonců v něčem podobný osud měla třeba Ukrajinka Oxana Zabužko, či chorvatské krajanky Dubravka Ugrešić a Slavenka Drakulić, ač se jejich knihy výborně prodávají (výjimkou nejsou pátá či šestá vydání), zhusta se překládají v zahraničí, tak doma stále působí dojmem nechtěného dítěte.
Hlavní hrdinka Tonka (zvolna odkvétající žena mezi 40 a 50) nám v románu líčí ve stylu toku vyprávění své každodenní peripetie v současném Chorvatsku. Chvíli se jedná o monolog, chvíli jste vtahování do dialogu, což vás nutí zaujímat okamžitý postoj ke konkrétní úvaze. A úvahy na téma současný zparchantělý svět, kapku přihlouplí muži (bez kterých ale stejně nemůžeme být), děsná kamarádka a dobrá kamarádka, americká politika, můj manžel versus můj milenec, jak jsme pašovali dolary, orgasmus hned apod., nelze skutečně jen tak klidně přečíst. Největší díl kritiky asi dostala chorvatská politika, zvláště ta v období občanské války. Naštěstí Rudan neupadá jen do jednoho extrému a svůj díl dostanou i Srbové. V pár vtipných komentářích demaskuje tehdejší válečný svět hrdinných junáků naprosto dokonale. Ač používá místy snad až příliš vulgárních výrazů, není vulgarita cílem, pouze prostředkem k ilustraci reálné komunikace. Život balkánské ženy po čtyřicítce prostě není žádný med, všechno stojí tak trochu „za starou bačkoru“, ale to zase není důvod uklidit se do kouta a čekat na důchod. Pěkně hlavu vzhůru, zapálit cigaretu, „kopnout“ do sebe kafe a vyrazit do reality!
V krátkém dodatku – epilogu Rudan popisuje reálný zážitek z malé vesnice v horách v době, kdy tam začala válka mezi Srby a Chorvaty, a není to žádné příjemné čtení.
Pokud by nějaká chorvatská kniha z posledních let zasloužila přeložit do češtiny, tak určitě tato.