Laureátkou Státní ceny za překladatelské dílo pro rok 2005 se stala Pavla Lidmilová
Večer předání letošní Státní ceny za literaturu a Státní ceny za překladatelské dílo.
V osobitém prostoru centrální haly Českého muzea hudby byly v pondělí podvečer předány Státní ceny za literaturu a za překladatelské dílo. Slavnostní ceremoniál byl příjemně poskládán z krátkých proslovů, elegantních melodií kvarteta The Swings a filmových medailonků nominovaných spisovatelů a překladatelů.
Z trojice kandidátů na ocenění za překladatelské dílo - Ludmily Duškové, překladatelky ruské literatury, Františka Fröhlicha, který převádí do češtiny především texty anglických a severských literatur, a Pavly Lidmilové, překladatelky literatur zemí mluvících (a píšících) portugalsky - se laureátkou stala portugalistka Pavla Lidmilová. Předseda poroty, která nominace posuzuje, PhDr. Jiří Našinec, představil mimořádnou osobnost Pavly Lidmilové ve vytříbeném a výstižném laudatio.
Práce překladatele znamená existenci do velké míry samotářskou. Putování světy skrytými v knihách se spojuje s fyzickou přítomností překladatele za psacím stolem po hodiny, dny a týdny. Představu osamoceného poutníka potvrdily i filmové medailonky. Ludmila Dušková seděla obklopena knihami v uspořádané a úpravné pracovně, František Fröhlich hovořil sám na lavičce opuštěného parku. Medailon Pavly Lidmilové k tomu přidal ještě cosi dalšího. Za překladatelkou, reagující na dotaz, které knihy své překladatelské historie považuje za nejdůležitější (do těch několika vteřin se vešla sbírka veršů Luíse de Camőese, Coelhův Alchymista, texty Fernanda Pessoy a jedinečný román Joăa Guimarăese Rosy Velká divočina: Cesty), stála knihovna Centra portugalského jazyka, kde se setkávají současní studenti portugalštiny a zájemci o lusofonní svět. Jako by to vyjadřovalo schopnost Pavly Lidmilové najít a citlivě převést autory, kteří zaujmou dnešního čtenáře, potěší ho i obohatí. Díky ní existují české překlady nejen klasiků lusofonních literatur, ale i autorů současných. A trefně aktuální bylo i její krátké poděkování, v němž prozradila, že o brazilskou literaturu projevil zájem ministr Jandák, který prý právě čte poslední román Paula Coelha, Záhir.
Ke skromnosti a pracovitosti, které byly s úctou a obdivem zmíněny jako vlastnosti zdobící laureátku, patří i osobitý šarm a vtip, nepřehlédnutelný také v jejích překladech.