Maggie O’Farrellová je mladá spisovatelka (nar. 1973 v Severním Irsku) velkého vypravěčského talentu, pronikavé inteligence a intuice. Její knihy pojednávají o lásce mezi mužem a ženou s takovým citem a hloubkou, že se čtenář téměř fyzicky dotýká těch nejnitěrnějších pout milostného soužití.

Její hlavní hrdinky jsou mladé ženy mezi dvaceti a třiceti lety, ve věku, kdy city nabývají na intenzitě a složitosti. Autorka nás velkomyslně a s pochopením provází spletitými cestami křehkých vztahů (zdánlivě šťastně se vyvíjejících), které jsou často poznamenány jakousi temnou vzpomínkou, obtěžkány tajemstvím doléhajícím z více či méně vzdálené minulosti. Toto tajemství musí být odhaleno a překonáno, aby láska mezi dvěma lidmi získala na jedinečnosti a hloubce, aby se mohla rozvinout v cosi, co přesahuje lidské chápání. Odhalení tajemství s sebou však nese velké riziko, že mu nebudeme schopni čelit, že jeho síle podlehneme. Nejen láska k muži, ale i ostatní lidské vztahy (mezi přáteli a v rodině) jsou často zahaleny do tajemství, bolesti, nenaplněné touhy a zároveň radosti či něhy.

Ve všech třech dosud vydaných románech se hrdinky Maggie O’Farrellové ocitají po jistém životnímu zvratu či nečekanému odhalení tváří v tvář intenzitě svých pocitů, a tím křehké hranici, která je dělí od ztráty rozumu. Tak se v prvním románu After you‘d gone (Po tvém odchodu, Review, London 2000) hlavní hrdinka Alice ocitá po tragicky ukončeném milostném vztahu na hranici šílenství, proplouvá bezmyšlenkovitě každodenní rutinou, v níž i sebemenší detail nabírá na tíze, ohromnosti a obludnosti. Tyto pasáže rozhodně patří k nejdojemnějším a nejsilnějším z celého románu. Příběh se však neodvíjí od jedné, nýbrž od několika žen, jdoucích generačně po sobě. Tak se setkáváme nejen s Alicí, ale i s její matkou Ann a babičkou z otcovy strany Elspeth. Útržky z jejich života, ať už milostného či nikoliv, se prolínají s čtenáři nejbližší časovou rovinou, v níž Alice leží v bezvědomí na nemocničním lůžku po nehodě, nad níž se vznáší pochybnosti o sebevraždě. I když největší část příběhu představuje milostný vztah Alice k Johnovi, v životě všech tří žen hraje důležitou roli láska k muži - nepřítomnému, vysněnému či skutečnému.

Zatímco první román nabírá na závažnosti s postupně se odkrývajícími skutečnostmi, druhý román My lover’s lover (Přítelkyně mého přítele, Review, London 2002) jako by se vydával opačným směrem. Jeho závažnost a záhadnost se objevuje již na počátku knihy a teprve s odkrývanými skutečnostmi břímě ze čtenáře postupně padá. I zde intenzita pocitů naráží na křehkou hranici dělící nás od ztráty smyslů, která se tentokrát ocitá na počátku příběhu. Lily je pronásledována duchem bývalé přítelkyně svého přítele (odtud i název románu), s přibývajícími informacemi se však záhadná situace objasňuje. Poznání s sebou mimo jiné přináší výraznější citovou hloubku a vyzrálost nejen hrdinky Lily, ale i dalších postav příběhu.

V posledním autorčině románu The Distance Between Us (Vzdálenost mezi námi, Review, London 2004) dává autorka opět promluvit minulosti, která se vtírá do přítomnosti a ovlivňuje lidské vztahy. Stejně jako v předchozích knihách vypráví autorka příběh lásky mezi mužem a ženou, jejichž štěstí je však narušeno bolestivou minulostí a přítomností, od nichž se oba protagonisté musí nejprve oprostit. S rodícím se milostným vztahem na jedné straně kontrastuje jakési tajuplné pouto hlavní hrdinky k jiné ženě, nejde však o dvě ženy milující stejného muže jako v druhém románu či o spřízněnost duší a osudů mezi Alicí a její babičkou jako v románové prvotině, ale o dvě sestry pocházející z italské rodiny usídlené v Edinburgu. Dvě nerozlučné sestry jsou k sobě vázány poutem zahaleným do tajemné minulosti, která se před čtenářem pomalu rozvíjí ve vzpomínkových pasážích z dětství, jež se prolínají s přítomností. Zároveň se paralelně setkáváme s Jakem, který v Hong Kongu bojuje se svým anglickým původem a spletitým milostným životem, až se jednoho dne ocitá ve skotském hotelu po boku Stelly, jedné ze sester.

První román Maggie O’Farrellové se stal bestsellerem, její druhý román byl rovněž nadšeně přijat kritikou i čtenáři, a i když třetí román nedosahuje takové citové hloubky jako oba předešlé a jeho konec budí dojem jisté uspěchanosti, přesto nás zaujme křehkostí, působivými detaily a jemným humorem. Maggie O’Farrellová je autorkou velkého pozorovacího talentu, která každodenní skutečnosti zahaluje do naprosto překvapivého a zároveň znepokojivého kouzla. S velkým jazykovým citem skládá bohatý obraz vnitřního světa postav, který obdařuje zvláštní tajuplností, v níž stačí jen jedna věta doslova otřást čtenářovou imaginací. Maggie O’Farrellová je spisovatelka, která rozhodně patří k výrazným talentům nové generace anglicky píšících prozaiků.